DMD 2015

"Geralt z Rivie?"
"Osobně. Čím posloužím?"
"Jde o wojsilka," šeptl venkovan.
Zaklínač nedůvěřivě pohlédl na hubený váček. "Ty nezabíjím. Jsou zcela neškodní."
"Ale on mě vlezl za kamna."
"Dobře, zkusím ho vyhnat."
Za bytelnými kamny se na příchozí lákavě smálo vyhřáté lůžko. Není divu, že se wojsilkovi odtud nechtělo. V tomhle kraji byly březnové plískanice obzvlášť nevlídné. Po dlouhé sérii vypuzovacích zaklínadel nakonec divnotvor vyskočil oknem. Geralt pocítil strašlivou únavu.
Venkovan nahlédl do světnice a tiše zaklel. Tak tohle je z bláta do louže. Ze spaní stejně nic nebude, uvědomil si.
Místo wojsilka ležel za pecí vědmák a slastně chrápal.

Bylo krásně, a tak si Horáček s Pažoutem na Velikonoce zajeli na chalupu do hor, jenže Horáček místo trhání kočiček stavěl sněhuláka ze zbytků sněhu, hrozně nastydl, a protože Mach s Machovou a sluchátkem byli daleko a nikdo mu tak nemohl vykartáčovat bacily, uložil ho Pažout do postele, obložil peřinami, rozpálil kamna do běla a uvařil čaj s citronem. Horáček se potil, a když už byl úplně rudý, povídá: „Tak, a teď si připadám doopravdy teplej.“ Pažout, který zrovna přikládal, protočil oči a povídá: „Ty seš někdy jak malý dítě, kdybys místo vymýšlení kravin radši ještě pro jistotu polknul aspirin.“

"Jé, Koší, podívej, venku je pěkně!"
"Kašli na to, Želvo. Jsme kočky domácí, ven nechodíme a sluníčko sem ještě nedosvítí. Řiď se radši tím.... ééé... příslovím."
"Jakým, Koší?"
"Přece březen, za kamna vlezem!"
"Ale tady přece žádná kamna nejsou?"
"No tak vlez na topení, to máš jedno."
"Ale... Koší?"
"Co zas?"
"Na topení přece leháme celý rok."
"Tak jdi do postele. Nebo do křesla. Nebo do krabice. Kamkoli. Jen už neotravuj, mám práci."
"A jakou?"
"Hledám inspiraci. Za chvíli začne DMD, zapomnělas?"
"A jo. Tak já jdu taky hledat. Stejně zase všechno oddřu já, jako vloni."
"Hele! Chceš přes čumák?"

„Nevlezu do toho! Prostě ne,“ prohlásil myšák.
„Takže tam chceš trucovat do konce měsíce?“ zeptalo se Sovátko.
„Klidně,“ ozval se myšák zpoza kamen. „A příští měsíc taky. Víš, co se říká! Březen, vlezem, duben, budem!“
„Je to prostě zdravější,“ vysvětlovalo Sovátko. „Stejně jako vegetariánství. Překáží ti snad, že jsem vegetarián?“
„Jíš balený kuřata ze sámošky. Tomu říkáš vegetariánství?“
„U nás sov se tomu tak říká. Nelovím tvé příbuzné. Vadilo ti to.“
„Jo,“ zahučel myšák. „Hele, už jsi to vůbec ochutnalo?“
Sovátko zkusmo strčilo zobák do kalné tekutiny.
„Je to hnusný,“ připustilo.
Vylilo bezkofeinovou náhražku do výlevky a uvařilo pořádné kafe.

Vyslanci ze sousedního království se nejistě ošívali.
„Když dovolíte, Veličenstvo, je stav vašeho královského chotě skutečně tak vážný? Doufali jsme, že dnes konečně zpečetíme tu listinu.“
Dvořané se po sobě dívali s potutelnými úsměvy.
Mladá královna s povzdechem vstala. „Snad se to zlepší. Mějte chvíli strpení, pánové.“
Král Jan by byl velmi dobrým panovníkem, kdyby jen nebylo těch jeho občasných náhlých „nevolností“, o kterých se mezi lidmi už ledacos šuškalo. Bohužel se ještě úplně nezbavil toho svého podivného zlozvyku...
Královna zamířila rovnou do kuchyně.
„Je tu?“
Jedna kuchtička němě přikývla.
Královna došla k peci. „Honzo, okamžitě dolů! Tahle záležitost nepočká!“

Březen, za kamna vlezem, duben, měsíc drabble, květen, měsíc deseti nej! Březen, za kamna vlezem, duben, měsíc drabble, květen, měsíc deseti nej!
Březen, za kamna vlezem, duben, měsíc drabble, květen, měsíc deseti nej! Březen, za kamna vlezem, duben, měsíc drabble, květen, měsíc deseti nej!
Březen, za kamna vlezem, duben, měsíc drabble, květen, měsíc deseti nej! Březen, za kamna vlezem, duben, měsíc drabble, květen, měsíc deseti nej!
Březen, za kamna vlezem, duben, měsíc drabble, květen, měsíc deseti nej! Březen, za kamna vlezem, duben, měsíc drabble, květen, měsíc deseti nej!
Březen, za kamna vlezem, duben, měsíc drabble, květen, měsíc deseti nej! Hej!