Poslední dub v Kraji

“Koukej slézt dolů!” starý muž ve špinavém plášti vzhlížel do koruny stromu.
“Slíbil jste mi, že si aspoň jeden budu moci nechat, můj pane,” přišla odpověď od černě oděného mužíka ve větvích.
“Nepřichází v úvahu, všechny přijdou pokácet, jejich plameny přiživí můj návrat k moci.”
“Ale, můj pane, alespoň jeden! Jeden jediný stromeček by mi stačil, můj pane,” prosil muž na stromě.
“Ne. Pokácet!” Poslední věta patřila skupině snědých mužů postávajících kolem se sekerami.
Poté se stařec otočil a zamířil zpět do nory.
“To si budu pamatovat! Za to mi jednoho dne…” kvílení z větví zaniklo mezi ranami dopadajících seker.