Hlouček zevlounů pozoroval opilce bijícího otrhanou ženu. Další lidé lhostejně procházeli kolem. Nikdo se jí nezastal.
„Nech ji být!“ vykročila jsem k nim.
„Neblázni!“ zastavila mě bezzubá stařena. „Co zmůžeš proti čtyřem chlapům?“
Teprve po jejích slovech jsem si všimla tří hromotluků povzbuzujících svého kumpána. Vypadali, že by se také rádi připojili k zábavě, jen najít vhodnou oběť. Mé spravedlivé rozhořčení se vytratilo, vystřídáno strachem.
„Navíc na to má jako manžel právo,“ pokračovala stařena. „Jediné, co pro ni můžeme udělat, je ošetřit ji a poskytnout útěchu, až odtáhnou.“
Nevydržela jsem čekat do konce. Zhnusena vlastní zbabělostí jsem se rozběhla pryč.
Hrdinku tohoto úryvku už znáte z http://sosaci.net/node/19329. V předchozích dnech jsem několikrát nápady z tohoto příběhu zavrhla, protože jsem si nebyla jistá, jestli (a jak) mám vysvětlovat proměnu, která se s ní stala.
Tahle scéna je vhodným mezičlánkem objasňujícím onu proměnu. Takže doufám, že mi témata budou přát, abych mohla poodhalit další střípky.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Chjo, to je typické. Poslední
Kumiko
Chjo, to je typické. Poslední věta je přesná. Člověk (teda aspoň já) si namlouvá, jak by byl statečný a pak...
Ale fuj, prej manžel má právo
ioannina
Ale fuj, prej manžel má právo...
Jo, většina normálních lidí se poleká a uteče (nebo aspoň odvrátí hlavu). A proto v tom ti hajzlíci můžou pokračovat.
Super drabblík!
Uf. To je síla. Právo, jo? Hm
Tora
Uf. To je síla. Právo, jo? Hm. Já bych je tím právem... dobré drabble!