Rozklad světla

Odpolední procházka po břehu řeky. Každodenní rituál. Kružnice, přímka, přímka, kružnice, úhel. Místo paruky rozevláté vlasy stříbrné jako rtuť, upřený pohled, tiché mumlání. Zapeklitý problém, ale už už se blíží k řešení.
Míjí ho skupina studentů. Opožděně jim opětuje pozdrav. Jsou zvyklí.
„Hle, zde jest muž, jehož knize nikdo nerozumí,“ žertuje jeden starší student.
Principy napsal latinsky, úsečným strohým slohem. Všichni učenci umí latinsky, ale pořád se ptali, pořád vysvětloval, pořád nechápali. Nakonec se ptát přestávali.
Hranol mění bílé světlo v duhu.
Když na ni hledí, rozhodne se, že příští knihu, tu o světle, napíše jinak. V mateřském jazyce. Barevně.