Sběratel

První kasičku dostal, sotva mu byly tři roky.
Dal si do ní šupinu z ryby, dva kamínky a máminy náušnice.
Byl ještě malý a hloupý.
Od šesti let dostával kapesné, aby se naučil zacházet s penězi. Stará kasička nestála za nic, a rachotila v ní šupina, kamínky a ty náušnice. Pořídil si novou.
Pečlivě schraňoval. Když mu někdo navrhl, že by mohl něco utratit, zuřivě ho okřikl. Peníze se neutrácely. Peníze se šetřily.
„Budu to mít na stará kolena,“ opakoval, co někde zaslechl, a nadšeně si chřestil.
„Normane, nezapomeň, že lidé jsou důležitější než peníze.“
„Vždyť já vím, pořád.“
Zapomněl.