Bez houslí

Od malička mě zajímalo, co to vlastně mezi tím mečem a pluhem je.
"Na takový blbosti vůbec nemáme čas!"
"Drž ty housle pořádně! Mečem na ně nehraješ! A nehrb se!"
Závěr z dětství zněl: jestli něco mezi mečem a pluhem je, housle to rozhodně nebudou.
Dospěl jsem.
Bez houslí.
Asi sem si přál platit.
"Takže dvě a jedno zavěšený, pane vrchní."
Vlastně je docela hezký pozvat někoho, koho vůbec neznáte.
"A dáte si ještě kávu? Upekla jsem ten štrúdl."
Cestou od rodičů domů mě napadlo, že jsem na housle dlouho nehrál.
Možná v té skříni ještě jsou.
Nedozvěděl jsem se...