Kousek po kousku

Jaká je to novina, kecat žvásty u piva. Bez ženský a bez tabáku, obejdu se vždycky, potom vklouznu do kabátu, s povědomím nicky. Myslet jsem už přestal dávno, na počátku byla lenost, komu je a není dáno, nechám vám tu radost.
Dnes mi plně postačí, umět čísti hesla, rotačky už roztáčí, už se chápou vesla. Kdo? Ti druzí, ti co všechno umí, ti co jsou tak správně drzí, i když blbě čumí. Vytvářejí realitu, virtuálních myšlenek, řídí lid ze svého krytu, mediálních okének.
Samočinně, ale rázně, likvidují odpor. Nesouhlasíš? tu máš lázně, vlastní řitní otvor.
Realitu vzali nám? nepodléhej novinám!