Za humny

Již dlouhou dobu žil Kraj spokojeně, v míru a spořádaném blahobytu. Zdálo se, že se jej osudy Středozemě netýkají, že se na něj zapomnělo. Hobiti občas slýchali strašidelné zkazky o děsivých tvorech v zemích daleko na východě, o temných stínech a divných lidech z divočiny, to však byly pověsti, nepochybně hodně přehnané. Co je za hranicemi Kraje, nikdo vlastně přesně nevěděl a nikdo nad tím ani příliš nepřemýšlel.
Vnější svět tam nicméně stále byl.
A přiblížila se doba, kdy se to Hobiti budou muset dozvědět, někteří z první ruky.
Přišlo jitro, kdy byla odeslána první stovka pozvánek na narozeninovou oslavu.