U Marie

Když ho Rezková kukátkem uviděla stát na chodbě, okamžitě otevřela.
Morávek přepadl přes práh a zůstal nehybně ležet na podlaze.
Na poslední chvíli v sobě zdusila výkřik.
Zabouchla, přiklela k němu a opatrně mu odhrnula límec kabátu z obličeje.
Byl bledý, zpocený a velmi slabě, sípavě dýchal. Přiložit mu dlaň k čelu bylo jako sáhnout na rozpálenou žehličku.
Tu noc nespal na rozkládacím lůžku. Ležel po bradu přikrytý její peřinou a v horečce stále dokola opakoval, že to nakonec všechno postřílí.
Občas se ho bála.
Častěji však měla strach o něj.
Od doby, co chytili Jožku Mašína, už nežil.
Přežíval.