Klíč k jejímu srdci

Možná byl blázen. Asi určitě byl. Určitě. Ale věděl, proč to dělá. Měl čas. Tolik času. Ne všechen čas na světě, ale hodně. A pořád doufal.
Na zahrádce pěstoval petrklíče. Měl jich vcelku dost. Vždycky, když za ní šel, jeden pohladil, uřízl a donesl jí ho. Pokaždé si ho vzala, poděkovala. Chvíli si povídali. Nakonec povzdechla, sklopila oči a zakroutila hlavou.
A on odešel. Aby příště přišel znovu. S petrklíčem. Klíčem k jaru, klíčem k jejímu srdci. Tak jí to vždy říkal. S každým jedním rozkvetlým petrklíčem. I když jí přinesl ten poslední. Když znovu zakroutila hlavou. Jako každý rok.