Labužník

Sem dolů se zpěv z kuchyně nesl ozvěnou, divně pozměněnou zákrutami chodeb v útržky volání sýčka. Dvě dámy s lucernou otevřely dveře sklípku.
"Stejně se mi tu nelíbí," zašeptala vyšší.
"Tak proč tu bydlíš, trdlo?"
"Sloužit u dvora je čest!"
"Natočíme a jdeme zpátky, potřebuju jen na svařené."
"Jeho veličenstvu libo vyprošťovák?"
"Jaké dvorské vyjadřování, ó!"
"Pst!"
Menší zvedla lucernu nad hlavu. Zřetelně zaslechly sykavý nádech. Polknutí. Odříhnutí.
Ohlodané zbytky sýra na podlaze zasvítily jako zežloutlé kosti.
"Příště s tebou nejdu," hlesla vyšší dáma.
Bilbo se tiskl ke zdi a ve spáncích mu tepalo. Příště rozhodně jen sýr. Bez vína.