„Sekera?“
„U dveří, Petře“, hlesla žena.
„Lucerny?“
„U dveří, v chodbě a u zadního vchodu, jako vždycky.“
„Kulovnice?“
„Nabitá, na stole u okna v kuchyni.“
„Koza?“
„Ve sklepě.“
„Děti?“
„Jsou nahoře, už jsem je uspala.“
„Děkuju, Anežko. Jsi skvělá.“
To byla jediná hezká a bolestně kratičká chvilka v našem dni, vyplněným úmornou dřinou – těžením rašeliny na blatech, nuzným hospodařením, starostí o děti a posloucháním děsivého vytí, které se z mlhy začínalo ozývat vždy s prvním náznakem smrákání.
Proutěné ploty nestíháme opravovat. Slepice má cenu tří nábojů, budeš ji dnes bránit, Petře?
Další těžká noc na samotě na blatech může začít.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tedy, to se mi moc líbí.
Aplír
Tedy, to se mi moc líbí. Nechtěla bych žít v blízkosti vlků.
Moc děkji.
PanVrchni
Moc děkuji. Přesně tento pocit jsem se snažil zachytit...
Páni, to je úžasná atmosféra!
Aries
Páni, to je úžasná atmosféra! (ale nezávidím jim ji)
Děkuju (a já také ne :-))!
PanVrchni
Děkuju (a já také ne :-))!
Páni. Tiesnivý dojem z toho
wandrika
Páni. Tiesnivý dojem z toho len tak srší.
Děkuju.
PanVrchni
Děkuju.
Strašidelná atmosféra.
Killman
Strašidelná atmosféra.
Ano... děkuji.
PanVrchni
Ano... děkuji.