Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Nebylo nad čím se rozmýšlet. Na pytlích plných ořechů, vysušených fazolí, kořenové zeleniny a naložených šunek stepoval malý hlodavec. Zmetek jeden mrňavá. Andreniol vztekle seknul mečem a pokusil se tančící myš odehnat od zásob. Hop a skok přes potok. Ty mrcho malá, tak postojíš chvíli? Ostrá čepel znovu projela po nacpaných pytlích a ani nyní nezasáhla žádnou myší končetinu. Drobný hlodavec tančil a tančil a neustále prozpěvoval: "Lepší! Bude to všechno lepší!" Tolik víry se prozatím v jeho rodu neukázalo. Tolik naděje zatím nikdo krom toho malého hlodavce neprojevil. "Bude to lepší!" znělo celým skladištěm. Ale vážně, drahý kníže, bude?
Ne vždy se daří divokou magii držet pod kontrolou. Tentokrát to přišlo zcela nečekaně. Dopadlo to ještě celkem dobře, ale Karmínu děsí pomyšlení, co se mohlo stát. Co s ní bude? Bude i nadále ohrožovat všechny kolem sebe? Raxin a ostatní ji sice utěšovali, ale teď pomáhají ve městě.
Karmínina magie nečekaně vybuchla a nad Kozlovem se přehnala prudká bouřka s mnoha blesky. Nikdo nebyl zraněn, ale několik domů ztratilo střechu.
Karmína seděla v koutě a hleděla do prázdna. Pala ji mlčky objala. Nebýt Karmíny, nepřišla by do Kozlova, nepotkala Raxina, neměla svého vraboše…
Vraboš na jejím rameni začal pípat.
„Copak se děje, Kaštánku?“
Pak si všimla, že má u nohou malou myš. Myš pískala, vraboš pípal. Povídali si! Pak myš odběhla. Vrátila se po chvilce s krásným vlčím mákem a položila ho před Karmínu.
Ta se usmála. „Vím, co o vlčím máku psala maga Lorea. Dáváš mi naději.“
Pala pojmenovala svého vraboše podle kaštanově hnědé čepičky na hlavě.
Rudý vlčí mák je mimo jiné symbolem smrti a znovuzrození, takže i naděje. Navíc se mu v angličtině přezdívá thunderflower. A Karmína má rudé vlasy. Krásně to do sebe zapadlo.
Tímto se tedy loučím s DMD 2025, ale k Raxinovi se určitě vrátím. Chtělo by to napsat ten hlavní příběh, kterým to začalo. A jelikož jsem skákal v ději, níže je podrobná navigace.
Předtím však ještě odkazy na má další drabble z DMD 2025 mimo fandom Raxin z Kozlova: Na koberečku u Brumbála - 1. díl série Marek Kerblík na výměnném pobytu v Bradavicích (7 drabblů) Hexenšus Jedeme pro cement Síla zvyku Vyvolený
Náhrada tématu č. 09: Sluneční paprsek (9.4. jsem měl menší tvůrčí krizi a v neděli 13.4. jsem si chtěl tohle téma nahradit, ale už jsem to nestihl odeslat do půlnoci, takže nyní se snad už povede za bodíky.)
Na skok se vrátíme do dne, kdy Raxin poprvé potkal Karmínu a Ílii. Z obou cítí Raxin magii, navíc jsou suché, přestože chvíli předtím šly v hustém dešti. Víc toho však Ílie v magii nesvede, nebo si to alespoň myslí.
„Raxine, udělal bys, prosím, společnost dámě?“ zeptal se magus Esar a odvedl Karmínu na přezkoušení.
„Bude mi ctí strávit nějaký čas s kolegyní.“
„Já ale nejsem žádná kolegyně, ani dáma. Jsem Ílie.“
„No ale magii v sobě máte, a ta dívka jí doslova překypuje.“
„Jsem akolytka v ísdalském chrámu. Neumím kouzlit. Ale moc ráda bych, magusi Raxine.“
„Já nejsem magus, ani adept. Jen Raxin; mistr, občas říkají. Tykejme si.“
Vyšel na slunce a začal do ruky sbírat zlatavé paprsky. Vytvořil míč.
„Chytej!“
„Páni, ten hřeje! A já držím světlo! Chytej!“
Po 14 letech si Raxin opět hrál se slunečním míčem…
NESOUTĚŽNÍ
Navazuje na Chci zvířátko. Asi o měsíc později Raxin svůj nápad uskutečnil: sehnal neobyčejné a nenáročné zvířátko.
„Palo, něco ti nesu!“ volal Raxin.
Všichni se seběhli a zvědavě nahlíželi do malé bedničky. Uvnitř bylo hnízdo ze slámy vystlané peřím. A v hnízdě seděl malý tvoreček. Otevíral zobáček a pípal. Zamával křídly, přetočil se na záda a natahoval pařátky i zadní myšovité tlapky.
Pala natáhla ruku, stvoření se chytilo jejích prstů a vyhouplo se jí do dlaně, kde se uvelebilo. Tenký ocásek stočilo pod sebe.
„To je gryf?“ ptal se Korak.
“Je maličký!“ rozněžnila se Karmína.
„Připomíná vrabčáka,“ řekl Arku.
„Tohle je vraboš. Tak co na něj, Palo, říkáš?“
Pala byla dojatá k slzám. „Je nádherný! Děkuju, Raxine!“
Zde je varianta gryfa, neboli chiméra v širším významu: tvor „složený“ ze dvou či více různých tvorů. Běžný gryf má přední část z orla a zadní část ze lva. Asi před čtyřmi lety jsem poprvé narazil na gryfa holub/liška. A pak jsem na internetu nacházel další zajímavé gryfy - kombinace pták/savec. Kamarádka Cocodrillo některé moc hezky pojmenovala, třeba myšec, tedy vrabec domácí/myš domácí. Inspirován tímto jsem stvořil vraboše - vrabec polní/hraboš polní.
Na obrázku je myšec, ale vraboš se mu hodně podobá.
S dobrodružnýma výpravama končím. Proč si všichni myslí, že krčmy jsou dobré místo na nábor členů týmu? Já bych byl pro ústředí, kam by lidi nosili životopisy a někdo je vyzpovídal, jestli jsou skutečně nadaní věšteckým darem (který pak dokážou používat velmi selektivně).
Pak bysme rozhodně neskončili s Vydrošem (to je zas jméno), který o sobě tvrdí, že je bard, ale jediný, na co se zmůže jsou blbý fóry.
A v Lese nejtemnějším, kde je každý hluk osudný, dostane škytavku.
„Chi-chi-chi!“
„Chechtáním škytavku nevyléčíš, Vydroši.“
„Chi-chi-chi!!“
„Stáhnu tě z kůže, Vydroš.“
„Chi-chi-chiméra!!!“
Otočíme se. Možná o tu kůži přijdem všichni.
Raxin pracoval s krystaly. Pala se za ním připlížila. Když promluvila, Raxin leknutím nadskočil.
„Chci chiméru,“ oznámila odhodlaně.
„Chiméry jsou nebezpečné.“
„Kecy. Jsou úžasný.“
„To se nevylučuje.“
Pala zavětřila. „Určitě se daj ochočit. Když jsou ještě malý.“
„Dobře, tak co za to, když ti jednu seženu? A budeš se o ni starat, ne že mi ji necháš na krku, až tě omrzí.“
Pala se vyděsila. Takovou odpověď nečekala. „To, to myslíš vážně?! Nezvládnu ji!“
Raxin vzdychnul. „Nechtěla bys radši nějaké neškodné zvířátko?“
„Nechci obyčejný,“ zamumlala smutně. „A stejně by mi asi chcíplo.“
„Nějaké nenáročné. Hmm, možná bych věděl. Obyčejné není.“
Tak. Tohle jsem tedy neplánoval. Postavy mi ožily. Ale hezky. Ale tohle téma nemůžu nechat otevřené. Možná napíšu ještě jedno nesoutěžní drabble, když to nepůjde napsat na následující téma.
A nejdřív jsem tam tu chiméru přímo měl, ale... ono by to bylo na delší vyprávění. Ale bezva nápad do budoucna.
„Nejde mi to.“ V Íliině hlase bylo slyšet vyčerpání. „Já tu pitomou svíčku prostě nezapálím, Raxine. Nezvládnu ani to nejjednodušší kouzlo! Jsem sice naprostý zelenáč, ale za takovou dobu by to zvládnul i ten nejhorší adept! Přiznej si to. Moje magie spí.“
Raxin v mžiku vykouzlil světelnou kouli a hodil ji po ní. Ílie kouli chytila. Do rukou ji hřálo malé sluníčko.
„Tohle je něco jiného. Tohle je pasivní.“ Nechala kouli rozplynout.
„Třeba na to jdeme špatně.“ Raxin přinesl ještě jednu svíčku, tentokrát zapálenou.
Ílie se soustředila. Dlouho se nic nedělo. Pak najednou hořící svíčka zhasla a druhá se rozsvítila.
Duben se nám chýlí ke konci. A protože přeskakuju v ději, udělám pak ještě chronologickou navigaci. A u posledního drabblu i seznam.
Notha se před pár lety skamarádila s mladým jednorožcem, který ji od té doby doprovází. Co je pravdy na tom, že jednorožci plní přání?
„Dobré ráno!“ zvolala Lura. Ostatní už byli také vzhůru. „Měla jsem úžasný sen! Byla jsem princeznou, všichni obdivovali mou krásu…“
„Mně se zdálo,“ přidal se Korak, „že jsem byl velitel královské stráže v zářivé zbroji.“
„Já byl druhý v rytířském turnaji,“ pokračoval Arku. „Porazila mě Alaba.“
„Já byla arcimagou,“ vzdychla blaženě Ílie.
„Já vlastnila knihovnu se všemi berdelonskými spisy,“ dodala Karmína. „Za ty sny může určitě tady Bělásek.“ Podrbala jmenovaného jednorožce za ušima. „Kdepak je Notha?“
„Za úplňku chodí do lesa,“ vysvětlil Korak.
Pala špitla: „Můj sen… viděla jsem nás. Tak jak si teď povídáme.“ Rozplakala se. „Bylo to nádherné!“
Deset postav v jednom drabbleti! To je v průměru deset slov na postavu. Nově se představují chlapci Arku a Korak a dívky Alaba a Neska.
Karmína natrhala jedovaté kytky. Arku je maluje, ale neuklidí barvy. Karmína uklouzne a omylem natrhne Luře šaty. Lura brečí. Korak běží na pomoc. Oba Arkuovi a zejména Karmíně nadávají. Ta se naštve. Všem začnou z prstů šlehat rudé jiskry. Notha se vyděšeně choulí k Raxinovi. Korak uklidňuje Nothu. Pala začíná nadávat Karmíně. Raxin hasí jiskry. Až zadlouho se ho Notha pustí. Pala škemrá na Arkuovi jedovaté bobule (úspěšně). Karmína učí Palu uřknout krávu.
„Raxine, vedu ti kovářovic holky na hlídání!“ volá Ílie.
Alaba zase bude Raxina otloukat dřevěným mečem. Neska, ač nemá hudební sluch, pořád zpívá.
Dnes si Raxin neodpočine.
Kovář Indar patří k Raxinovým blízkým přátelům, tak mu Raxin občas hlídá dcery. Snad to zvládne i v tomhle zmatku.
A já se snad vejdu do tématu, pojal jsem to spíš jako zlobivé děti (a dospívající). Jako nemoc by se daly označit občasné magické výbuchy Arkua, Karmíny, Koraka, Lury, Nothy a Paly (a Raxina, byť jsou vzácné a Raxin je dospělý). Nicméně projevem té „nemoci“ není výše popsaná zlobivost, spíš jen přispívá k napětí ve skupině.
„Raxi, jak to, že jsi nejsi magus? Tolik toho umíš…“
„Víš, Karmíno… musel bych být adeptem a složit zkoušky. Bylo mi pět, když zemřeli rodiče. Knaut se mě ujal, dovolil mi číst knihy, ale za adepta mě nepřijal. Mimo jiné kvůli tomu, že dřív mnohá kouzla kolem mě selhávala a dělala, co neměla. Podobně jako u tebe. Ale bylo v tom ještě víc. Maminka byla mocná arcimaga, ale byla to žena. Mnozí magusové ji tiše nenáviděli. Předsudky.“ Odfrkl si. „Když maminka umřela, mě nenáviděli otevřeně. Třeba Aarmak mě nemůže vystát dodnes; mnozí adepti také. Pořád jsem pro ně černou ovcí.“
Raxin už od dětství bojuje s názorem, že ženy by neměly kouzlit, pokud nejsou kněžkami v chrámech, kde se nepletou ostatním do cesty. Jako syn arcimagy a magický kazič to neměl snadné. Postupně se naučil kontrolovat svoji magii do té míry, že kouzla kolem něj už kvůli němu téměř neselhávají. A když selžou (a nejen kvůli němu), obvykle ty anomálie zvládá řešit.
