Stromy mají oči

Bobby se v malé prohlubni mezi kořeny třásl zimou, ale neodvažoval se pohnout z místa. Věděl, že ho hledají a že jsou nedaleko. Slyšel nelidské zvuky, které vydávali a nedokázal zaplašit výjev, který se mu dokola přehrával v hlavě. Ty stejné zvuky, ty stejné postavy a výraz na tváři jeho matky, když jí jedna z těch postav otcovou sekyrou přeťala páteř a ona se bezvládně zhroutila. Našedlé provazy čehosi, co jí postavy trhaly z otvoru v zádech a rvaly se o krvavé cáry, které si chvatně cpaly do úst.

Bobby doufal, že ostatní stihli utéci a přijdou mu na pomoc.