Paranoia

Šla jsem na procházku, tady na chatě u rodičů stejně není co dělat.
Procházela jsem lesem a přemýšlela jsem co všechno bych dělala, kdybych mohla.
Celý den mám pocit, že mě někdo sleduje. Ale to asi bude paranoia a málo lidskýho kontaktu. Přece jenom mi bylo zvláštně a tak jsem se radši otočila a zamířila jsem domů.
Po pár minutách chůze jsem ale přestala poznávat svoje okolí, stromy se změnili z dubů na smrky a byla větší zima. Otočila jsem se a snažila jsem se najít cestu zpátky, když v tom mě zamrazilo. Dívalo se na mě velké upřené oko.