Těžký život paní Veverkové

„Drahý, nechci žádné děti. Nikdy,“ paní Veverková zapadla do křesla.

„Co tě to popadlo? Ještě včera jsi jich chtěla nejmíň dvacet!“ Veverka si sedl naproti a začal jí masírovat packy.

„Šéf přivedl do práce cizí děti. A takový nepořádek jsme tam nikdy neměli, naprostý CHAOS!“

„Ale naše děti by…”

„Mám z toho trauma! Všechny byly protivné a jedna z nich,” zachvěla se při té vzpomínce, „si mě chtěla odnést domů jako mazlíčka.”

„A co jsi s ní udělala?“

„Hodila ji do spalovny.“

Pak Veverka raději nechtěl vědět více. Ale doufal, že pan Wonka už nikdy do továrny žádné děti nepozve.