Jako popel na jazyku

Vánoční večeře s rodinou jsou pokaždé tak trochu trapas.

Nervózní omílání těch pár témat, která jsou snad ještě bezpečná. Vágní odpovědi na osobní otázky. Vzpomínání, které může být stejně tak zdroj radosti, jako rozbuška křiku a obviňování. Nakonec je lepší se soustředit na jídlo.
Aspoň to tak bylo ještě před pár lety.
Teď se Kieran přehraboval v bramborách a snažil se přijít na důvod, proč se vypařit od stolu. Stejně všechno chutnalo jako cupanina.
Máš tu hned tři věci, které by chutnaly lépe, zašeptal hlásek vzadu v jeho hlavě.
Stejně to od tebe čekají. A víc už je zklamat nemůžeš.