Noc, která nebyla

Noc byla světlá jako tehdy, když se Christabel poprvé tajně vydala mezi stromy. Chladná byla též, přestože květnové dny příjemně hřály. Dnes se však nepřišla modlit za svého nastávajícího.
„Tady jsi.“ Zpoza listoví se vynořila žena, kdysi bosá, s hlasem i tělem třesoucím. Dnes promluvila pevně.
„Proč chodíš za mnou? Vidím, jak se díváš na mého otce, vím o jeho rostoucí náklonnosti k tobě. Navštěvuješ mě, abys mi svými čáry svázala jazyk? Dnes jsem však na tebe nečekala – a zítra budu moci mluvit.“
Geraldine mlčela, noc ztichla, vítr ustal.
Christabel padla na kolena. „Kdo jsi?“
Neviděla dýku za Geraldinými zády.