Rady, rady, rady

Slyším to skoro každý den:
„Hele, ale já si myslím, že by mu vážně prospělo, kdyby chodil spát dřív.“
„Nenuť mu to! Vypěstuješ mu nezdravej vztah k jídlu.“
„Naučíš si ho na sladký a už se toho pak nikdy nezbaví. Cukr je jed!“
„Musíš na něj víc mluvit.“
„Pravidelně, hlavně musí jíst pravidelně.“
„Má si hrát, zkoumat a objevovat a ne čumět na televizi.“
„A už vůbec ne při jídle!“
Ne, tohle nejsou zkušené matky poučující na hřišti. Ba dokonce ani tchýně. Ony ty ostatní ženský jsou vlastně většinou fajn. Tyhle kecy jsou jen vnitřní monolog v mojí vlastní hlavě.