Dubová šiška

Michal by přísahal, že je naprosté bezvětří, přesto byl padák najednou neovladatelný a místo na posečenou louku mířil přímo na horu. Než se mu stihly promítnout před očima život a nejhorší nadávky, které během něj zaslechl, visel zaseknutý mezi nebem a zemí v korunách rozložitého dubu. Musel na chvíli omdlít, protože se mu zdálo, že na něj před chvíli upřeně civěli vlk a srna, stojící bok po boku, jejichž stíny, smísené s listovím, měly podivně lidské tvary. Vypadalo to, že jako zázrakem si nic nepolámal, ale padák byl potrhaný a on na něm bezmocně visel jako šiška čekající na podzim.