Dubnová genocida

Nastalo jaro a koberce trávy vykvetly tisíci zlatistých sluníček.
„Slečinko Arwen, pojďte. Ukážu vám, jak se plete věneček,“ nabídl Lindir dívence s tmavými vlasy.
„Elladane, Elladane! Upletla jsem ti věneček! Pro Elrohira mám taky jeden!“
„Maminko, tenhle je pro tebe!“
„No tak, koníku, to není k jídlu!“
Mistr Erestor vstoupil do Elrondovy pracovny s pohledem vraha. V havraních vlasech seděl již notně ovadlý věnec.
„Můj pane..“ vydechl.
Elrondovou kšticí rovněž prokvétaly pampelišky.
„Erestore,“ zaúpěl, „Co jí ty kytky, proboha, udělaly? Vždyť to je hotová poprava.“
„Nebál bych se slova genocida, pane,“ utrousil suše Erestor a setřel si z ramene pyl.