Paní Jadwiga už nevěděla, co tomu chlapci naservírovat.
Kaši... aspoň polykal, když ho někdo krmil. Občas. A občas ne: pak mu museli utírat bradu jako nemluvněti. A přitom se z misky tak smála, krupicová nebo ovesná, posypaná skořicí, s jezírkem másla a lžící medu uprostřed. Ale chlapci neříkala vůbec nic, jen se díval těma svýma šedýma očima kamsi za obzor...
Dnes zkusila chlebové bochánky, ještě horké z pece, rozkrojené a s hrudkou másla. A mléko s hřebíčkem.
„Já mu to odnesu,“ nabídl se ten tichý učedník v černém.
Vrátil tác prázdný.
„Jak se ti to povedlo?“
Severin se pousmál. Neodpověděl.
Mí věrní čtenáři poznají jednu prastarou scénu. Ano, chci ji zachovat, mám ji ráda.
Pro ty ostatní: Anzelm je v šoku ze ztráty rodičů a průchodu Mezisvětím. Nejí, nepije, nemluví, jenom sedí v okně a brečí. Mistr gdaňský se o něj už bojí, protože by se tak mohl utrápit k smrti.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Severin to zvládl. Je formát.
mila_jj
Severin to zvládl. Je formát. Snad to nebyl jediný úspěch a Anzelm už začne jíst. A paní Jadwiga je kouzelná. Tedy nejen kouzelná... snad je jasné, co chci říci.
Severin si sám zažil tolik
ioannina
Severin si sám zažil tolik špatnýho, že když Anzelmovi řekne, že přes to všecko může na chvilku odložit žal a hrůzu a ten chleba sníst, tak mu to Anzelm uvěří. Nějak to z něj v tu chvíli pozná. Lidi jsou v takovýchhle stavech zvláštně vnímaví k nevyřčenému...
Proto to taky nezvládl nikdo jiný. Nikdo jiný na klinice neměl srovnatelně příšernou zkušenost.
*Slzím.*
Profesor
Co říct? Podepisuji předchozí komentář.
Je to opravdu nádherná scéna, která mě vzala za srdce.
Díky. <3 Mám ji i sama hodně
ioannina
Díky. <3 Mám ji i sama hodně ráda.
Drabblík je jí krátkej, ale nevadí, dočkává se zrovna rozpracování na větší ploše.
Prima. Těším se.
Profesor
Prima. Těším se.
Mimochodem, zrovna jsem dočetla Rodinné stříbro. Dost se mi líbila. Malý žížalomil Karlík je skvělý.
Díky!!! Miluju dětský postavy
ioannina
Díky!!! Miluju dětský postavy, dají spoustu práce, ale pak jsou vděčný. A žížaly... to bylo téma z hecu, ale bavila jsem se u toho ohromně. Psalo se to skoro samo, zvlášť ty žížalí kousky. :-D
Zrovna jsem přemýšlela,
Dede
Zrovna jsem přemýšlela, jestli to Severin nesnědl sám:)) Ale ne, nemyslím to vážně, to jen na mě má ta dračí poťouchlost špatný vliv:)) Jinak silná scéna, člověku vždycky udělá dobře, když je něco zoufalého a hladového úspěšně opečováno. Svět je hned hezčím místem...
Když už tak mluvíme o
ioannina
Když už tak mluvíme o poťouchlosti... Jestli chceš vědět, jak to Severin vyřešil, koukni se na název. ;o)
Jasně
zana
jak by taky měl chlap klukovi jinak říct, že se nemá pouštět života, že ještě přijdou hezký chvíle...
Líbí!
Víš co je bžunda? Že mám
ioannina
Víš co je bžunda? Že mám dojem, že až se Anzelm stane Severinovým učedníkem, tak si sice oba budou tuhle příhodu pamatovat, ale ani jeden si nebude jistej totožností toho druhýho. Anzelm si bude Severina pamatovat jako "toho v černém", Severin Anzelma jako "toho kluka s šedivýma očima". Malej Anzelm Severinovo jméno ani nikdy neslyšel; Severin Anzelmovo pravděpodobně viděl napsané na kartě, ale zapomněl.
Přitom z téhle příhody oba čerpají naději, kdykoli se dostanou do strašnýho průšvihu: Anzelm v tom, že tehdy opravdu pomohlo se obrátit k tady a teď, Severin v tom, že se ten beznadějnej kluk tenkrát nakonec přece jen probral - a tak může i on... Nesou si to v sobě jako poklad, o kterým před druhýma nikdy nemluví. Takže na to asi nepřijdou, že se už přece kdysi viděli.
Jestli to říkám aspoň trochu srozumitelně.
Tohle je hezké, i když si to
Profesor
Tohle je hezké, i když si to nebudou pamatovat přesně. Taky bych teď takového malého Severina potřebovala...
Třeba ho někde poblíž máš,
ioannina
Třeba ho někde poblíž máš, jen o něm ještě nevíš. <3
Krásně napsané. Kdo jiný už
Tora
Krásně napsané. Kdo jiný už by mohl pomoci... dobře, že to vyšlo.
Někdo s podobnou zkušeností.
ioannina
Někdo s podobnou zkušeností. Ayre by byl mohl, kdyby ho Hjalmar pustit, Mistři Mandaly taky vědí moc...