Blízká setkání dvou druhů

Uběhl týden, dva, měsíc a můj stav se neměnil. Stále ropucha. Propadal jsem beznaději, nechtěl jsem zbytek života strávit jako žabák.
Pak mě napadlo, každá kletba má svou protikletbu. Jen ji zjistit.
Od čarodějnice, co mě proklela, asi ne.
Musím najít jiného kouzelníka.

Cesta byla příšerná, zavalité tělo na krátkých nožkách znemožňovalo rychlý pohyb. Během odpočinkových pauz jsem dumal, jak se s mágem domluvím.
Vlézt do kaluže a vypouštět bubliny? Co když široko daleko žádná nebude? Kvákání bude jistější. Jak dát najevo, že jsem inteligentní tvor? Pak se mi rozsvítilo.
Kvák!
Kvák! Kvák!
Kvák! Kvák! Kvák!
Kvák! Kvák! Kvák! Kvák!