Nemilé setkání

Vítek, pamětliv chůvina nabádání, se nevzdaluje od Jana a jeho průvodců. Všechno je tak jiné. Prohlíží si střídmý oděv svého pána a porovnává jej s oblečením jiných mužů. Někteří jsou barevní jako ptáci v poli, uchichtne se, a taky tak namyšlení.
Náhle jeho pohled upoutá starší schýlený muž, který se zle dívá na pány Jana a Jakuba. Něco ho napadá. Zatahá Jana za rukáv:
„Pane, není muž tam vedle sloupu člověk, který se před týdnem domáhal vstupu do hradu?“
„Ano,“ zamračil se Jan, „strýc Vladan. Zazlívá nám, že se držíme víry otců. Prý jsme ostudou rodiny kdežto on její chloubou.“