Neznámý soupeř 2

Svenovi se sice úsměv zdál až příliš ostrý, ale jinak na cizinci v kápi nebylo nic zvláštního. Už si zvykl, že ve městě se pohybují různá individua, a tenhle se nezdál tak hrozivý.

Sebevědomě se usmál a napřáhl ruku. Z širokého rukávu se vysunula rezavá tlapa a stiskla mu dlaň. Jestli byl předtím sál tichý, tak teď nastalo Ticho s velkým T.

***

Souboj netrval dlouho, zpocenému Svenovi nezbylo než uznat porážku. Když neznámý sáhl po penězích, kápě sklouzla a...

"Vždyť je to opice!"

Ticho, které nastalo teď, nebylo ticho. Všem okolo skoro praskly bubínky z toho, jak se Vesmír nadechl.