Chrastící pokání

Kůň táhle zaržál a jezdec zastavil na mýtině, kde se křižovaly dvě kupecké trasy. Tam odnepaměti stával mohutný buk, na jehož větvích visela smrt. Její pach skřípal ve vzduchu, její bída se otiskla do pověšených rezavých klecí, v jejichž chřtánu tlely oběšenci. Zavřená a vystavená na odiv pocestným se šklebila na osud živých bídáků zkaženými zuby těch, kteří mu neušli – spodina lidstva chrastící vysoko v haluzích mající na rukou krev. Hřích potrestaný cenou nejvyšší se rozpadal pokáním těch, kterým to už bylo jedno, a živým pro výstrahu. Jednoho poznával. Jednoho z těch, jehož ještě krkavci nezměnily na nepoznání - Johna Whitfielda.