Ah, fick mich

Werner von Unglücklichburg si byl jistý, že věci už nemůžou být horší. Zatímco se zotavoval z následků poslední havárie, jeho Jagdgeschwader přesunuli na ruskou frontu. Šoupli ho k jednotce nočních stíhačů, musel projit přeškolením na velký, neohrabaný Dornier. Jak to tak bývá, osud ho přesvědčil, že vždy může být hůř. Při prvním volném dni si udělal výlet za kamarádem v posádce v Cul-de-Chat, snědl něco zkaženého a chytil průjem. Jeho zběsilý úprk na latrínu byl ale přerušen zlověstným pískotem padající bomby, která kůlničku srovnala se zemí. Jak ležel na zádech, poražen tlakovou vlnou, dospěl k názoru, že ho život nenávidí.