Eguo et serpens

Sledoval jsem ho jako oni. Stál u okraje výběhu. Byl vyděšený. Jakmile vedle něj přelétl motýl, uskočil a ještě minutu se třásl.
"Vidíš ho, Jimme. To seš úplnej ty! Sralbotka, který se všeho bojí každý novoty, neschopnej, malej přizdisráč!"
Kousek od něj skotačil zbytek hříbat. Přeskakovali kameny, zkoušeli, jak chutná ta a ona kytka, drbali se a všechno pečlivě zkoumali.
"A vidíš ty? To jsme my. Odvážní, nebojácní. Né zbabělci."
Jednomu hříběti se to stalo osudné. Převrhlo plochý kámen, na kterém odpočívala zmije. Po jejím uštknutí spadlo na zem, začalo se svíjet a mrskat sebou.
Náhle jeden z chlapců zaúpěl...