Miss ekologie…

V jezdeckých brýlích, jsem koukal na to, jak třistatunový stroj válcuje sněhem zasypaná auta, rozestavená podél silnice.
Čtení vybledlých billboardů podél cest byla jediná zábava. Ke každému se vázala reklama, v dřívější době více či méně oblíbená. Vlastně více byli oblíbené jen ty, co podporovali Ekofašos. Teď už se to nebojím říct.
Zrovna jsme projížděli kolem jednoho, na kterém byla vyfocená modelka, kandidující na Miss. Již od pohledu bylo všem jasné, že je zastánkyně ekologie. Aby se náhodou někdo nezmýlil, měla pod sebou obrovský titulek: Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny. Volte mě a já změním hlad na ekologii.
Vzpomněl jsem si, že dva dny před koncem světa s ní byl rozhovor v televizi. Počítač sice řekl, že může stáhnout záznam. Já nechtěl riskovat, že nás lokalizují, tak jsem, od toho upustil.
Zrovna když mě počítač drtil v další partii šachů, jen tak mimochodem prohlásil.
„Cíl jedna na jedenácti hodinách. Výška 1,5 kilometru. Vzdálenost deset kilometrů, devět, šest. Cíl na dostřel. Zahajuji útok.“
Jen tak tak, jsem se stihl připoutat, když na monitoru zablikalo Forsáž. Následná akcelerace mě zarazila hluboko do sedadla a nad hlavou se mi rozeřval Vulkán.
Zajímalo by mě, co by na to řekla ta modelka.