A/N: Nerada píšu depresivně, ale tohle bylo první co mě napadlo...
Hodiny ukazují jedenáct věčer. Na dně klece leží ještě teplé tělíčko. Hebký, šedý kožíšek má pocuchaný a velká černá očka zavřené. Přes slzy skoro nevidím. Vždyť jsem udělala všechno. Všechno! Dvě hodiny jsem strávila na veterině. Doufala jsem. Marně...
„Ahoj“ zabliká na mě z obrazovky. Jako praštěná polenem něco odpovím. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že umřela. Mám v hlavě podivně prázdno.
„Jak se máš?“ ptá se kamarád. Co mu mám odpovědět?
Nakonec se svěřím. Smutek, co v sobě dusím, se dere na povrch. Skoro bych si nafackovala. Brečím kvůli zvířeti.
„Za to se nestyď, jsi holka... To jen kluci nepláčou“
Pá, 2011-04-08 19:43 — Arn Dair
:-(
:-( pekne depresivni :-(
Pro psaní komentářů se přihlašte
Pá, 2011-04-08 19:57 — Peggy
*fňuk*
To je smutný, když umře domácí mazlíček :-(
Pro psaní komentářů se přihlašte
So, 2011-04-09 12:19 — angie77
Smutné...
ale líbilo se mi to.
Pro psaní komentářů se přihlašte
So, 2011-04-09 21:35 — Lejdynka
Typický šovinista, ale jinak
Typický šovinista, ale jinak je to krásné!
Pro psaní komentářů se přihlašte
So, 2011-04-09 23:05 — Terda
Děkuju, za pochvalu...
Děkuju, za pochvalu...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit