Služební cesta

Jednou jsem byla vyslána na služební cestu se třemi kolegy na výstavu do Prahy.
Vyrazili jsme brzo a jeli jsme zkratkou mimo dálnici, takže auto kixlo v liduprázdné pustině.
„Pánové, musíme dát mozky dohromady,“ pronesl výrobní náměstek a všichni se důležitě sklonili nad motorem.
„Já bych taky jukla,“ nabídla jsem.
„Ty seď, ty jsi ženská, tohle je práce pro chlapy,“ usadili mě.
Po hodině brainstormingu, odborných řečí, a vyndání a znovunamontování všeho, co poznali, šli pánové na cigáro, takže jsem nakoukla.
„Tahle hadička má končit ve vzduchu?“ zeptala jsem se.
Husté dusno panovalo zbytek cesty. Jejich mozky porazila ženská logika.