V lese

Právě jsem našel další stopu. Stačí lehký nádech a už vím všechno. Je to pravděpodobně karibu nebo nějaký druh jelence. Byl tady asi před půl hodinou. Postupoval pomalu, popásal se.
Myslíte si asi, že jsem krvežíznivé, kruté a surové zvíře. Možná máte pravdu. Možná si svou nevinu jen nalhávám. Možná si zasloužím, abyste mě vybíjeli, stříleli mé bratry a sestry po stovkách. Možná.
Ale to, čím jsem, bych za nic nevyměnil. Můj život je sice strádání, zima, hlad a strach, ale přesto bych neměnil.
Protože ta chvíle, kdy zvednete hlavu a vstříc úplňku začnete tiše a zlověstně výt, je neopakovatelná.