DMD č. 23. pro 23. 4. 2015. Téma: Na stopě

Byla na stopě.
Nehledala ji, stála na ní.
Stála na ní, a rozhlížela se okolo, očima hledajíc mladíka, kterému stopa patřila. Musel být blízko, stopa byla čerstvá. A to, že je to muž, usoudila podle vzhledu oné stopy (kterou momentálně zakrývala nohama, a tvořila přes ni svoje vlastní stopy), a taky podle vzhledu totožných stop, na které narazila předtím.
Pak ho spatřila. Pravděpodobně. Ale v šeru mezi stíny za stromem to byla jediná člověka připomínající postava, kterou za celou dobu v lese viděla.
Vyběhla a skočila po něm.
Hnědá kůže, černé vlasy, zelené oči.
"Tak ty jsi má spřízněná duše."

Dlouhý koridor, vedoucí k utajenýmu „náhradnímu“ bytu, byl tichý a trochu smrděl po krysách.
Byl jsem sám a bylo mi to jedno. Potřeboval jsem se sebrat.
Potřeboval jsem čas.
Klid k prostudování Buckyho složky a hlavně k tomu, abych si rozmyslel, čím mám vlastně začít. Chtělo to nějakou strategii. Nenajdu ho, pokud sám nebude chtít. A taky – KOHO jsem vlastně hledal? Kolik z mýho kamaráda v tom chlapovi ještě zbylo? Taková spousta otázek a jedna šílenější než druhá.
Zalovil jsem v kapse po klíčích. Zámek šel otevřít ztuha a vzápětí jsem pochopil proč.
Ve tmě někdo zaklel. A praštil mě.

Tři dny a tři noci byl na nohou. Předchozí večer narazil na malou vesničku. Chtěl osadníky poprosit o trochu jídla a snad i přístřeší na noc, ale v okamžiku, kdy spatřili značku vypálenou na jeho čele, ustrašeně se stáhli, jako by byl nakažený nějakou chorobou. Ta prokletá značka ho označovala jako vyvrhele, nic víc než štvanou zvěř. Noc přečkal v hustém mlází potoka studeného jako led. Teď toho litoval, pronásledovatelé mu jsou v patách, ztratil tak cenný náskok. Kdyby se mu tak podařilo dostat se na hranice sousedního panství. Pomalu ale jistě v dáli slyšel dusot koní a štěkot psů.

Seržantka Angua byla na lovu. Jejím cílem byl Motolam Paličkomlat, řezník, který spáchal velmi ošklivou vraždu v ulici u Dollyiných sester.
Kapitán Karotka si s tímto případem nevěděl rady, měl slušnou představu o pachateli, ale neměl jméno. Kdyby do Paličkomlatova řeznictví nevstoupili Seržant Tračník s Nobym, nejspíš by unikl.
Velitel Elánius tvrdil, že ti dva jsou tak dobří policisté, protože často náhodou narazí na zločin. Nebo zločin narazí na ně.
Paličkomlat sice utekl dřív, než dorazily posily, ale pro Anguu ve vlkodlačí podobě nebyl problém sledovat jeho pachovou stopu.
Náhle jí svět vybuchl před očima, barvy se rozmazaly.
Mátová bomba

As a child, I grew up in a loving family; my mother was the kindest, my father was the greatest. I loved them the same, but I loved my dad differently. From my point of view he was a legend, there was nothing he couldn't do; a true model of a man.
However, despite my efforts to impress him, he never confronted me saying that he's proud. I had my doubts that I am a failure, a nuisance. Until he told me:
"Son, you're on the right track."
"I've never been so proud of you."
He never thought the opposite.

Něco se mu na Cesariovi nezdálo. Jistě, nosil kalhoty a to by v té době spletlo každého. Jenže on byl blázen, žertéř, filosof a herec. Znal mnoho způsobů, jak obelstít lidské oči i mysl.
Neběžel to hned vyzvonit, ale pár cinkavým žluťáskům by se nebránil. Čekal, kdy mu náhoda přihraje do rukou důkaz.
A ten opravdu přišel a byl jaksi… hmatatelný.
Naivní romantické hrdinky mají tendenci vrážet do lidí a zamyšlený Cesario vrazil do šaška. Přednostmi napřed. Co skryl těsný pás látky a volná košile, to se při tak blízkém střetu tajit nedalo.
„Nacvičujete na havárii s Orsinem, krásná slečno?“

V podmořské hlubině probíhala pátrací akce s krycím názvem SARDINKY 007. Zorganizoval ji klaun očkatý, kterému se ztratil syn.
Statisíce živočichů se zapojily do neúspěšného hledání. Každý z nich dostal voděodolnou vysílačku a své poznatky hlásili centrále na vyhodnocení.
"Tady Medúza 324- přepínám."
"Tady centrála, nahlaste výsledek pátrání- přepínám."
"Jsem na přidělené pozici. Pátrám po viditelných stopách, ale žádné nenacházím- přepínám."
"Dobrá, pokračujte dále- končím."
Unavený losos, který měl ten den službu, udělal další křížek do mapy.
Nemo, kdepak jsi?!
***
Z vody se vynořily dvě svítící oči připomínající koule.
"Rybiška slaďoušká,
rybiška měkká,
už na nás, milášku
v rušišce čeká."

Povzdechla si a promasírovala si zatuhlý krk, pak se znovu sehnula k hromadě lejster. Kde jen ten zatracený Skot může být?! Sám o sobě byl muž jejího života nepřehlédnutelný výškou a rudými vlasy, což ovšem není pro hledání v historických záznamech zrovna ideální. Doufala ale, že v záznamech po Cullodenu někde najde zmínku díky jeho charisma, které k němu táhlo lidi jako můry k plameni.
Claire bylo jasné, že hledat jehlu v kupce sena by bylo snazší, ale bylo jí jedno, kolik archů popsaných vybledlým nebo nerozluštitelným rukopisem budou muset ještě projít - teď, když ví, že přežil, Jamieho prostě najde.

Veselí v kuchyni pokračovalo i ve chvíli, kdy do objektu dorazil Gordon Freeman, a přerušily jej až sirény, které nejslavnějšího absolventa Massachusettského technologického institutu věrně následovaly.
„Kombajn dorazil,“ skřehotal Báruch, „začala první sklizeň žní.“
„Proroctví se naplňuje, revoluce začíná,“ syčel Malachiáš, Edvin tasil meč a Vortiagunti bojovně mávali sekáčky na maso, jenže do místnosti vběhla místo vojáků Alyx Vance.
„Musíte do města,“ komandovala udýchaně, „Barney a doktor Kleiner budou potřebovat pomoc.“
Edvin chtěl namítat, že netrefí, ovšem nemusel.
„Pse?“ houkla do chodby a mávala jakýmsi starým brněním, „hledej Barneyho!“
A světe div se, ta třímetrová robotická mrcha ho fakt vyčmuchala.