Vina

Vzpomínal na všechny ty noci, kdy víla prostě potřebovala dobít baterky. Na všechnu tu legraci, co zažili. Nemiloval ji, ani ona jeho. Ale přátelé byli nepřekonatelní.
Vytáhl kvítek z kapsy a zamyšleně jím otáčel. Poslední petrklíč. Tahala jich domů mraky. Válelo se to všude kolem a on až teď pochopil, k čemu vlastně byly.
Rozdrtil květinu v ruce a prsty přejel skále.
Otevřela se.
Vchod do říše víl a skřítků.
Vždycky doufal, že se tam podívá. Ale ne takhle. Ne se zakletou vílou v náručí a s přiznáním, že netuší jak ji zachránit.
První krok, druhý, třetí.
A každý bolel.