Málem jsem se po včerejšku nestihla dostat do stavu, ve kterém bych to byla schopná napsat.
Glurd přihazuje na oheň další chrastí. Noc chladne rychle.
„Ar-Pharazône, hloupě se ptáš,
západ si dobývej, východ je náš,"
ozývá se stále hlasitěji. Nigrih obratně tluče do kamenů svojí marimby. Mohla bych ji poslouchat až do rána. Možná budu.
„Hej, Isildure, hloupě se ptáš,"
„hlo-u-u-upě se ptá-á-áš," splétá se melodie.
Dvě široké dlaně se míhají nad blanou z kozí kůže. Když si Jugháš všimne, že ho pozoruji, zazubí se.
„– chceme mít domov a chceme mít klid –"
Přihnu si z měchu, který někdo poslal kolem, a přidám se.
„– za Mordor budem se bít!"
Bubnující ruce mi přes oči kreslí ohnivočerný vzor.
Kamenná marimba existuje.
V drabbleti jsou použity kousky z refrénu písně, která vznikla dneska, až na čtvrtou sloku*. Pokud byste ji chtěli slyšet celou, mívám nepravidelně vystoupení na Tolkienconech (v lednu v Praze) nebo Domesticonech (v březnu v Havlbrodě). Vícehlasy vám přitom ale nepředvedu a doprovodím to akorát kytarou.
* Hotovo. A trochu jsem překopala i ty předchozí. (pozn. 1. 5.)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
úžasný
Aries
úžasný