Omlouvám se všem zúčastněným, za spotřebování většiny mého časového limitu. Bohužel jsem se až do dneška nacházela uprostřed Křivoklátských lesů, kde jsem měla velice omezený přístup k internetu. Doufám, že společný příběh svým příspěvkem nezmrším. Přiznám se, že díky těm takřka polním podmínkám jsem se asi začala ztrácet. :( Dělala jsem ale, co bylo v mých silách, aby se mi podařilo navázat.
Hlouček se zastavil. Padla změť rozjařených pozdravů a dvojice dětí zamířila k přechodu. Byly zabrané do hovoru. Smály se.
Dušanovi mozek pracoval jako o překot. Musel něco udělat. Jenže co? K přechodu bylo ještě daleko. I kdyby běžel...
Pepa jako by mu četl myšlenky. Se zarputilostí jezevčíkům vlastní vyrazil. Kmital krátkýma nožkama, až se mu za ocáskem prášilo. Dušan se rozeběhl za ním. Nikdy by nevěřil, že ten malý psík dokáže být tak rychlý. Hnal se dětem vstříc.
Ty už byly téměř u přechodu. Starší děvčátko nadšeně rozhazovalo ručkama. Její mladší bratříček jí visel na rtech. Zbývalo jen pár kroků.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tyjo, úplně mi přeběhl mráz
strigga
Tyjo, úplně mi přeběhl mráz po zádech!
Já se omlouvám. Nechtěla jsem
Terda
Já se omlouvám. Nechtěla jsem nikomu způsobit psychickou (ani jinou) újmu.
Vůbec, naopak je to skvělý! :
strigga
Vůbec, naopak je to skvělý! :)