Evička

Někdy na počátku loňského jara, dojezd modré sjezdovky.
Celá moje skupinka úspěšně sjela "letadýlkem" celý kopec a nyní se za lomozu přezkáčů usazuje ke stolkům na svačinku.
Neunikne mi, že jedna z prvňaček má ve tváři výrazně rudější odstín, než všichni ostatní.
"Evičko, není ti horko?" ptám se ustaraně.
"Trochu," zazubí se holčička. S neblahou předtuchou a asistencí paní učitelky jí rozepínáme kombinézu.
Ukázalo se, že Evička je vlastně ze všech svých spolužáků úplně nejvzornější. Jen nás toho rána nenapadlo, že výčet: "Vezměte si kombinézy, bundy, oteplováky..." nepochopí taxativně, nýbrž kumulativně.
Alespoň jsem zjistila, kolik vrstev takový prvňáček snese. Pět.