Smutně se dívala ven. Ještě včera svítilo sluníčko. Mohla si vzít sukni a proběhnout se s kamarády po ulicích. Jenže dnes střechy domů pokrývala sněhová pokrývka. Rodiče ji nechtěli pustit ven a s úzkostí poslouchali rozhlas. Nerozuměla tomu, co říkali. Ale když vyhlédla ven, cítila se nesvá.
Zaplály vlajky, které neznala. Po silnicích projížděly motocykly. Bála se a doufala, že tohle všechno brzo skončí.
Ta zima trvala dlouho. Málem už zapomněla, jaké to vlastně je, když svítí slunce a hřeje. Čím byla starší, tím víc to chápala. A víc se bála. Ale na teplo si stejně počkala přes šest let.
Díky profesorce dějepisu už asi nikdy nezapomenu na to, jaké bylo počasí 14. a 15. března 1939.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásné a (nepřekvapivě)
Carmen
Krásné a (nepřekvapivě) smutné...
Je to smutný, ale krásný...
Terda
Je to smutný, ale krásný...
Smutný, ohromně působivý,
Peggy
Smutný, ohromně působivý, krásný!
Díky za připomenutí zrovna tohoto smutného dne v naší historii.
Příběhy vyprávěné dětmi se mi
Durwen
Příběhy vyprávěné dětmi se mi vždycky líbily. Moc hezké, takové...hm, naivní a nevinné. *ví, že to zní hrozně, ale nic lepšího ji nenapadlo*
Velmi působivě napsané. Má to
Lee
Velmi působivě napsané. Má to atmosféru.
Brrr. *choulí se do klubíčka*
strigga
Brrr. *choulí se do klubíčka*
To je strašně dobré.
Esclarte
To je strašně dobré.
Chvílemi mi připadá, že na to
kopapaka
Chvílemi mi připadá, že na to lidi zapomínají, ale přijdou chvilky...
Díky!
k*
A můj praděda šel asi deset
Dangerous
A můj praděda šel asi deset kilometrů v závějích pro porodní bábu... Jo, taky si to pamatuju (z vyprávění :)) a ta metafora je příhodná.
Velmi smutné drabble. Ale moc
Profesor
Velmi smutné drabble. Ale moc hezky napsané.