Před létem

Potkal jsem ho přede dveřmi. A zjevně mi potřeboval říct pár slov, než se vrhne do akce. Popotahoval si to svoje modré tričko, jak kdyby mu bylo pět.
"Přece musí mít uznání. Takhle to fakt nejde. Dva týdny jsou přece drobnost v porovnání s tím, co dělám celý rok. Musím myslet i na Lois. Je to zlatá holka, ale není z ocele. A já koneckonců taky ne."
Nadechl se, krátce zaklepal a zmizel v kanceláři.
Když vylezl, zářil štěstím. V ruce držel podepsanou žádanku.
"Mám tři dny, netopejre." oznámil mi vítězně.
Hrdina.
A já tam mám teď jít po něm.