DC Comics

Restaurace se zdála prázdná. Všechny stolky a židle byly srovnané v řadách kolem místnosti, na každém karafa s vodou a tácek karamelových sušenek.
Podívala se na hodinky. Za minutu celá. Přešla ke dveřím, odemkla, pak přešla ke stolečku, který stál trochu stranou.
Ručička hodin poskočila o poslední vteřinu. Restaurací se prohnal vítr. V duchu napočítala do deseti, pak položila ruku na zvonek.
Cink! Cink! Cink! Cink! Cink!
Restaurace byla zase prázdná. Stolečky byly rozstrkané kolem, židličky převrhnuté, karafy vypité a ze sušenek zbyly jen drobky. Hodiny ukazovaly celá a dvě minuty.
Kasa byla plná.
Milovala tyhle randící akce pro rychlo-superhrdiny.

"Papa, bolí!" zakňučelo démoně. Od včerejšího večera mělo horečku. Do rána pod ním shořela postel. Zakašlalo a z tlamičky mu vyšlehl plamen, který zapálil záclonu.

"Aquamenta!" John Constantine s láteřením hořící látku uhasil. "Vychovávat dítě mi byl Lucifer dlužný," zabrblal.

PRÁSK!

John povzdechl, když se Lucifer zjevil v oblaku dýmu. "Volal jsi, Constantine?"

"Vypadni!"

"To je chování vůči hostům," ušklíbl se Lucifer. Než zmizel, zapálil pod Johnem židli.

John vyskočil a začal hasit svůj kabát. Démoně hupslo do ohně, hrálo si s ním a vřeštělo jako smečka vyšinutých koček.

"Potřebuji chůvu," rozhodl se John. "Schválně jestli má Wonder Woman volno..."

John Constantine opravdu nezažíval dobrý den.

Došly mu účty.

"To bych si to raději rozdal s démonem," zabrblal John.

"Dej pozor, co si přeješ, smrtelníku!" zjevila se před ním démonka.

"Vypadni," řekl John, pohled stále upřený na dopis.

"Ne tak rychle, člověče! Pamatuješ si na své narozeniny?"

"Eh..."

"Opil ses a poté jsme souložili!"

"To si ze mě děláš..."

"A tohle je výsledek!"

Johnovi u nohou přistálo maličké, překvapivě roztomilé démoně. Zvedlo k němu ručky zakončené drápky a zasyčelo: "Papa!"

"A teď se o toho zlého spratka starej sám, muhehe!" zachechtala se démonka a zmizela.

John si povzdechl. "Nesnáším rána."

Netušil, jakým způsobem se spolčil se samotným vládcem pekel. Ale pomohl mu zahnat démona, kterého hloupá děcka hrající si na okultisty vyvolala.
„Dlužím ti panáka,“ řekl, když démon zmizel.
„Dlužíš mi víc než to,“ Lucifer se samolibě ušklíbl.
Šli do nejbližšího baru. Byl to pajzl. Dokonale tam zapadl na rozdíl od kolegy vzbuzujícího pozornost.
Hrála klasika.

Nevím, co chci, ale vím jak to dostat*

Text chápal dokonale.
Ďábel měl prostředky, jak zjistit, po čem toužil. Chtěl je splnit, uvědomil si později, když se naň Lucifer v temné uličce přitiskl.
Punk byl mrtvý. Ale v Johnových kalhotách bylo až podezřele živo.

Ani když ho Batman urážel, Clark neztrácel naději.

Doufal, že jednoho dne Bruceovi dojde, že můžou být přátelé.

"Co takhle si zatrénovat?" prohodil Clark po skončení schůzky Ligy spravedlnosti.

"Mám. Práci," odsekl Batman a zmizel.

Clark zamrkal. Přísahal by, že Bruce tu ještě před vteřinou stál...

"Já vím, o co se snažíš," přerušila jeho myšlenky Wonder Woman. "Takhle mu to prostě nedojde. S Batmanem musíš mluvit otevřeně. Jinak se nikdy nesblížíte."

"Já si počkám," napřímil se Clark. "Kdo se nevzdá, vyhraje!"

***

Trvalo to skoro deset let, ale Clark se nakonec dočkal.

"A takhle jsem poznal vašeho tátu," zakončil své vyprávění.

Tehdy

"Pokusím se tě nikdy neopustit."

Stáli nad nočním Gothamem, sleděli na milion třpytivých světel a Superman si klekl.

"Bruci, vezmeš si mě?"

Rty mu zkrášlil nenápadný úsměv. "Ano."

Políbili se.

***

"Bruci!"

Vykřikl jeho jméno. Ale pokud ho Batman slyšel, nedal to na sobě znát. Jeho oči se podezřele zatřpytily, když pohnul ústy: "Je mi to líto." Zašeptal.

A pak ho pohřbily trosky budovy.

Clark se nemohl pohnout kvůli kryptonitu, ale bylo to jeho srdce, které se rozpadlo na milion kousků.

Nyní

Po všech těch letech zůstal poslední.

Doufá, že ta bolest jednou odezní.

Nevěří však, že se to stane.

"Tak Lois už taky napsala, že Batman je upír."

"Hmm."

"Podle ní tvoje sosáky nechávají na krku obětí stopy."

"Hmm."

"Nemyslela náhodou tesáky? Perry měl ten článek zkontrolovat."

"Hmm."

"Ty mě vůbec neposloucháš... Bruci!"

"Promiň," Batman se konečně odtáhl od práce. "Její pravopis stranou, tvoje kolegyně má pravdu. Měl bych změnit místa, kde se krmím. Ale..."

"Ale?"

"Nevím, jak se krmit odjinud," Bruce se přiznal.

Clark se usmál. "Tak to vyzkoušejme." Sundal si kalhoty. Bruce se přisál k jeho stehnu.

"Zaboř do mě svoje sosáky, Batmane," zasténal hraně Clark.

Bruce ho za trest plácl přes zadek.

Clark nevypadal příliš potrestaně.

Superman si zoufal.

Snažil se vymyslet, jak Batmanovi dát najevo své city, ale zažíval jeden totální krach za druhým.

Na růže byl Batman alergický.

Čokoládu odmítl s tím, že si musí hlídat figuru.

Do kina nechtěl jít, protože mu to připomnělo smrt jeho rodičů.

Procházku podél řeky využil k tomu, aby se Supermanem probíral strategii boje na vodních plochách.

Superman se nakonec rozhodl obrátit na osobu nejpovolanější - Alfreda.

"Doporučuji to panu Bruceovi sdělit na rovinu," poradil Alfred. "Nejlépe u šálku dobrého čaje."

Superman poslechl. "Hej, Batmane?" prohodil během hlídky. "Miluju tě."

"Tak proč jsi nic nenaznačil dřív?"

Superman zoufale zaúpěl.

Ve dne se to na trhu muselo hemžit lidmi, ale v noci byl opuštěný.

Batmanovi to vyhovovalo. Proplétal se mezi stánky, tichý jako stín, zatímco hledal Harley. Podle vzkazu, který mu doručila, by tu na něj měla čekat.

Určitě to byla past. Nejspíš. Možná. Ale pravdu mohl zjistit jediným způsobem.

"Batsi."

Batman se otočil, zaujal bojovou pozici. Harley zvedla ruce.

"Nechystám se tě zabít. Fakt."

"Tak co chceš?"

Harley pokrčila rameny. "Dneska mám narozeniny. Chtěla jsem je oslavit s někým, na kom mi záleží."

Než se stačil vzpamatovat, Harley k němu přiskočila a objala ho.

"Všechno nejlepší, Harley."

"Díky, Batsi."

Batman nevěří Supermanovi. Jistě, teď pomáhá lidem, ale co když změní názor? Kdo ho pak zastaví?

Lepší bude zbavit se ho ihned, preventivně.

Batman třímá v ruce kryptonit a hledí na zhrouceného Supermana. "Jsi sobec," prohlásí. "Předstíráš, že jsi ohleduplný... hrdina," to slovo skoro vyprskne, "ale kvůli tobě jen umírají lidé. Kvůli tobě skoro zničili Metropolis."

Superman se nebrání, zavře oči. "Já vím. Je mi to líto."

"Omluvy nic nespraví."

Batman přistoupí blíž. Superman zasténá, tvář zkřivenou bolestí. Takhle vypadá mnohem mladší. Batman tu myšlenku zažene.

"Vždycky jsem chtěl jen pomoct ostatním," zašeptá Superman, čeká na poslední úder.

Nikdy nepřijde.