Je to maskaaa

Špičatá šedivá tvář v temnotě jeskyně blýskala žlutými kuličkami očí. Nejspíš odlesky ohně.
„Maska vlka,“ prohlásil stařec. „Umožňuje získat jeho vytrvalost a chytrost, běžet celou mrazivou noc, hovořit s jinými vlky a s nimi lovit.“
Chlapec přikývl.
„Tahle,“ zvedl kmet obrovskou hroudu kožešiny, „je medvěda. Jen máloco může ohrozit krále lesa. Ale není to ta nejnebezpečnější z masek.“
„A která je?“ zeptal se chlapec.
„Maska člověka,“ pohleděl mu stařec pronikavě do očí. „Je totiž na první pohled k nerozeznání od skutečné tváře a nosí ji kde kdo. Těžko předem poznáš, kdo je doopravdy člověk a kdo se za něj vydává.“