Dlouhá cesta domů

Číslo Pět tak jako šest jeho sourozenců chodil vždy oblékaný v tom stejném. I když oblečení možná bylo příliš velkoryse široké označení – měl uniformu, letní, zimní, sportovní a sváteční. Neměl potřebu se proti tomu bouřit, byl spokojený se svým oděvem, rolí i číslem. Tvrdohlavost vyzkoušel až do sytosti, když se rozběhl do budoucnosti a uvízl v ní, sám mezi sedmi miliardami mrtvých. Jak dospíval a stárnul, sbíral boty podél cesty. Někdy seděly, někdy míň. Ale na tom tolik nezáleželo. Potřeboval jenom, aby ho donesly k cíli, aby přežil dost dlouho, aby nepadl, než přijde na to, jak se vrátit domů.