Když tenkrát poprvé navěky naposledy

Razantní vstup soudů do válek hřbitovních nesen všeličím, nikoli horizontem; ba tak horáznosti vzdálený, že vstavačem květů hnilobných: hřbitobrany rostly jak houby po dešti. Dokud se mydlí pravda s pravdoucnem, mate to, ale krve co by se za nehet vešlo: přizváni-li do hry bijci a vlčáci, ztrácí i ekonomické řitě kontrolu nad svěráky.
Když se obránci lidství kontra vlasti, zavilí to nepřátelé, setkali tváří v tvář se samozvanci pořádku, stáhli ocas až do střev. Pokus o exkomunikaci násilí naivní: ze zavřených hřbitovů rozlilo se do ulic. Tehdy, jak víme, vznícena naše vleklá válka občanská.
Ale to už je jiný příběh.