Hrci prci o půlnoci...

Křupy, křupy u chalupy, něco se k nám plížilo,
ježí se mi všechny chlupy, kéž by nás to sblížilo.
Temný stín to zvíře vrhá, kouše, saje, vřeští, trhá
a má drápy, sápy, sápy...
Stařena netuše, tiše a bezduše
dál sedí nad prací a přízi drhá.
Kdo vezme odvahu zjevit se na prahu
a vyjít obludě v ústrety vstříc?
Já bych jí ukázal, kdyby mě nevázal,
nejasný pocit, že nezmůžu víc...
Oči má krvavé a dech má smrdutý,
jistě mě rozsápe, už to vím natuty...
Dnes už jsem veliký, sním čtyři knedlíky,
tenkrát to nebyl vrah,
byl to můj vlastní strach.