DMD Bonus č. 1. pro 1. 4. 2010. Téma: Apríl

Varování: Není to nic moc, ale bacha! Ebženka píše slash!!!
Takhle to nemělo dopadnout, doktore. Vážně ne. Jenže on ne a ne pochopit! Prostě jsem se převlíknul za něj a sehrál jsem jí malý divadýlko, jen aby se naštvala a dala mu pokoj, a já bych ho utěšoval. Kdo jim stál o nějakej pitomej klenot? Stejně si ho vzala s sebou a já jako pitomec musel čekat padesát let, než se zase začalo něco dít.
Doktore, já tam chodil každej den, hladil jsem mu ty jeho sexy sametový uši, leštil jsem ten šíp, co s ním byl připíchnutej - a to je všechen vděk? Vzbudí se, a balí její reinkarnaci!
Blbec.

Jako každý rok, i na letošního apríla vracel Brumbál všechny strhnuté body kolejím zpět. Severus ten den nenáviděl. Ostatní profesoři našli maximálně prdící polštářek na židli, ale jemu studenti vyhlašovali skutečnou válku. Jediné, co ho chránilo od přímého napadení, byla jeho pověst duelisty - a také jistota, že jim to zítra osladí.
Když vstupoval do hodiny dvojčat Weasleyových, vzpomněl si na loňské skunčí žlázy přímo nad katedrou. Dnes ale všechno vypadalo normálně, seděli jako pěny. Posadil se za katedru, vzápětí vytřeštil oči. Všichni se usmívali. Všichni měli na hábitech placku "Milujeme profesora Snapea". Zabořil hlavu do dlaní. Tohle bude dlouhý den.

"Už nebudu hrát."
"A to proč?! Čtyři roky jsme tě cvičily, abys k něčemu byla; ty si myslíš, že si teď můžeš odejít? Ani nápad, děvenko. Nikam nejdeš, dokud nesplatíš, co jsme investovaly. Nečetlas smlouvu?"
"Četla," odsekla naštvaně. "A jsem těhotná."
"No tak gratuluju," opáčila kapitánka kysele. "Zrovna před mistrovstvím. Ty si teda umíš vybrat." Zklamaně mávla rukou. "Co nadělám, zastoupí tě Gwenda. Budem muset doufat. Tak běž. A dávej na sebe pozor, slyšíš? Co to vlastně bude, kluk, nebo holka?"
"Kluk. Albus Severus, když tě to zajímá."
"Ty, ale dneska není apríl!"
Ginny vyběhla ven a vztekle práskla dveřmi.

Varování: blasfémie
Některé události se opakují cyklicky. Allan Watts by vám to vysvětlil líp. V každém případě i v roce 2010 stály jeden jarní pátek u hrobu, čerstvě zavaleného kamenem, tři Marie. Nejmladší objímala tu, která měla ještě na šatech stopy krve, a dokola v slzách opakovala: „Vrátí se. Takhle to přece být nemůže. Určitě se vrátí, v slávě, jako král.“
Magdalskou život už naučil nic si nenalhávat. Čím víc doufáte, tím víc pak pravda bolí. Nemá smysl se sladkobolně patlat v nadějích. Hlasitě popotáhla a pohlédla na své družky. „Těžko. To by to musel stihnout včera,“ řekla suše a trochu ochraptěle.

Reportérka O'Neilová začala mystifikační reportáž o nově zvýšené aktivitě Ku Klux Klanu.
„Útočí převážně na mladé plavovlasé ženy s bledou..."
Před štábem se přehnala čtveřice postav v bílých kápích a reportérka zmizela před očima.
„Co to má-" bránila se, zatímco ji jeden zakuklenec postrkoval dál stokou pomocí ploché strany trojzubce a druhý jí hrozil bojovou holí.
Místnost, do které ji strčili, vypadala překvapivě čistě a civilizovaně. Na stole dokonce stála čajová souprava a šlehačkový dort. Pořád ji ale útočník držel před sebou s rukama zkroucenýma za záda.
Zazmítala sebou. Kápě staženy, zahlédla známé barevné pásky.
„Všechno nejlepší k svátku, April."

přístupnost: od 12 let
varování: obsahuje přechodníky
-----------------------------------------------------------
Žili, byli dědeček s babičkou.
Jednoho dne se dědeček rozhodl, že vyšplhá do nebe. A udělal si žebřík. Babička brečela, že chce s ním, proto ji dědeček vzal na záda. Když se už dotýkal nebe, babička se pustila, spadla a zabila se.
Dědeček rychle sešplhal a vida babičku, začal plakat.
Běží kolem liška: „Nech mě s ní o samotě v domku, já ji vzkřísím.“
Nemaje co ztratit, dědeček povolí.
Když se otevřou dveře, babička není živa a zdráva. Naopak tam leží hromádka kostí.
„Říkala jsi, že ji vzkřísíš, ne sežereš!" rozčiluje se dědeček.
„Apríl!“ zavolá liška a je ta tam.
-----------------------------------------------------------
Poznámka: Toto není originální příběh, ale sprostě opsaná (a pouze mírně zkrácená) ruská pohádka, kterou jsem slyšela bůhvíkde. Jediné, co je na ní moje, je výkřik apríl. Proto taky nebyla sepsána za účelem zisku bodíku a Lunkvil se k ní nehlásí.

Zpravodajský důstojník spěchal chodbami císařského paláce.
Nervózním gestem dal příkaz gardistům přede dveřmi imperátorova kabinetu, aby jej nechali projít.
„Můj pane,“ vypjal se před císařem do pozoru.
Palpatin se zachmuřil. Neohlášené příchody neměl rád.
„Vaše Veličenstvo, Hvězda smrti byla při útoku rebelů zničena,“ oznámil důstojník pečlivě ovládaným hlasem.
„Skutečně? A co na to Tarkin?“
„Guvernér Tarkin je mrtev.“
Hlas, předtím dokonale kontrolovaný, se mu roztřásl.
„Och, zajisté. A Lord Vader?“ zaculil se Palpatin nevinně.
„Pohřešován,“ špitl zpravodaj.
„Pochopitelně,“ přisvědčil císař. „Můžete jít. Ty informace mi potvrďte zítra, až bude – řekněme – příznivější datum.“
Žlutým očkem jukl na kalendář.
Bylo prvního dubna.

Jáchym se s principem aprílu setkal prvně kdysi v sedmnáctém století. Tehdá banda výrostků poslala jednoho z mladších žáčků, aby jim v knihovně vyzvedl Nečitelné pojednání o věcech zhola zbytečných.
Vrchní knihovník žáčka skoro rozplakal, když se mu vysmál, že ho vyvedli aprílem. Jáchym vystoupil ze zdi a suše muži – kterého víceméně považoval za svého podřízeného – sdělil, že dané požadavky splňuje dobrá polovina knihovny.
Od těch dob si na apríla dával velký pozor. Smál se rád, ale těmhle nuceným vtipům nevěřil. Připomínaly mu zaklínadla. Nebo kletby. Bylo v nich něco z černé magie.
Doufal, že si toho nikdo jiný nevšimne.

Znáte ten pocit, co přijde, když něco dotáhnete? Otevřou se nedozírné obzory.
Čistý papír na mém stole.
Začala jsem psát. Tak lehce jako už dlouho ne.
Slova. Slova. Slova.
Když se začalo stmívat, zvedla jsem oči.
S večerem šel chlad. Rozhodla jsem se zavřít okno.
Venku mávali fialovými vlajkami. A ještě pořád jásali.
Pak jsem si to uvědomila. Tohle už není hra. Tohle se skutečně stalo.
Na stole leží koncept prvního diktátorského projevu. S trochou nejisté naděje se rozhlížím okolo. Ale mám smůlu. Realita zrovna nemá chuť začít se smát a křičet apríl.
Kdo uvěří, že diktátoři maj těžkej život?

rating: raději od 12, aby nebyly stížnosti
Pomalu k němu přistoupil.
Zadíval se do vyplašených tmavých očí a usmál se.
Poprvé a naposledy.
„ Chci tě,“ zašeptal. „ Moc dlouho.“
Zkřivené bledé rty se pootevřely.
Hubené ruce se zvedly a omotaly se kolem opáleného krku.
Opatrně stiskly.
Odpovědělo jim vydechnutí.
„ Já vím. Vždycky jsem věděl,“ zněla roztřesená odpověď.
Nejisté prsty pohladily ostře řezanou tvář.
Šedé oči se přivřely.
Snad touhou.
Možná něčím jiným.
Přejel ukazováčkem jeho rty a naklonil se k němu, aby ho políbil.
Ústup.
„ Apríl, Srabusi,“ odtušil klidně Sirius.
Pak se otočil.
„ Vyhrál jsem, Jamie,“ zavolal za roh. „ Je to buzna.“