Vtipy

Manželé jedou autem. Najednou manželka povídá:
„Už mě za těch 15 let začínáš iritovat, nechám se rozvést.“
Manžel mlčí.
Manželka: „Budu chtít náš dům.“
Manžel mlčí, ale přidá plyn.
Manželka „A obě konta a auto.“
Manžel mlčí a opět zrychlí.
Manželka: „A nechám si obě děti.“
Manžel mlčí, opět přidá plyn.
Manželka: „Stejně už několik let spím s tvým nejlepším přítelem.“
Manžel nic neříká, jen znovu přidá plyn.
Manželka (rozzlobeně): „Proč nic neříkáš?“
Manžel s klidem: „Zaprvé tohle je úsek častých nehod, tak se soustředím, zadruhé já mám všechno, co k životu potřebuju.“
Manželka: „A co to je?“
Manžel: „Airbag!“

Jeden gynekolog se rozhodl pověsit řemeslo na hřebík a stát se místo toho automechanikem.
Pečlivě se připravil a absolvoval testy patřičného cechu. Získal hodnocení fantastických 105 bodů ze 100 možných. Když jeho budoucí zaměstnavatel volal na unii a chtěl vysvětlit ten divný výsledek, zavolali k telefonu zkoušejícího a ten to vysvětlil:
„No, tento automechanik, to je kapitola sama pro sebe, jako zaměstnance bych ho určitě doporučil. Nechal jsem ho vyměnit olej, dát nové filtry a vyčistit svíčky. Všechno zvládnul perfektně, a těch pět bodů navíc, na které se určitě chcete zeptat, je za to, že to všechno dělal skrz výfuk.“

Dlouhý zaoceánský let, všichni cestující spí. Najednou se zvedne mladý pár a jde k záchodům. Nejprve vejde on, po chvíli ona. Šustění a vzrušené hlasy: „To je ono, miláčku, sedni si sem. Pane bože, já už se nemůžu dočkat! Máš ten kondom? Rychle, natáhni ho,“ a pak už jen hluboké nádechy a přerušované povzdechy. Najednou se ozve hlas z palubního rozhlasu: „Vážení cestující na pravé zadní toaletě, hovoří k vám kapitán letadla. Dobře vím, co tam děláte a vy dobře víte, že to je v letadle zakázáno. Takže okamžitě típněte tu zatracenou cigaretu a sundejte ten kondom z detektoru kouře!“

V samoobsluze tlačí mladý otec vozík s potravinami a děckem posazeným na sedátku. Dítě neskutečným způsobem vříská, kope nohama, nakonec se otočí a vyhazuje nákup z vozíku. Muž téměř něžně opakuje: „No tak, Alberte, klid. Klid a žádné scény. Uklidni se, Alberte…“
Nachomýtne se k tomu nějaká pedagogická odbornice samouk a s uznáním povídá: „To je dobré, že s tím dítětem mluvíte jako s dospělým, s naprostým klidem. To je ta respektující výchova, o které člověk pořád čte, ale poprvé to vidím v praxi. Takhle Albert vyroste v sebevědomého a vyrovnaného člověka.“
Na to otec: „Těžko, to já jsem Albert!“

Sedí devadesátiletý děda na lavičce v parku a pláče. Jde okolo mladík, vychovaný k respektu ke stáří, a zeptá se ho, co se děje.
„Jsem zamilovaný do mladé ženy...”
„A co je na tom k pláči?” podiví se mladý. „Měl byste se spíš radovat.”
„Ty tomu nerozumíš,” namítne děda. „Každé ráno, než jde do práce, se pomilujeme. V poledne přijde domů na oběd, zase mě pomiluje a uvaří mi. Večer taky a na noc se milujeme dvě hodiny.”
Stařík pláčem skoro nemůže mluvit.
„Tomu vůbec nerozumím,” třeští oči mladík. „Proč brečíte, vždyť je to perfektní!?”
„Já jsem zapomněl, kde bydlím!”

Rybář sedí na břehu u vody, hodinu, dvě hodiny, a pořád nic, už začíná mít hlad a přemýšlí, že půjde domů, když vtom najednou něco zabere a rybář vytáhne z vody zlatou rybku.
Zálibně se na ni kouká a nahlas si brumlá: „Budeš na másle, se šalvějí, trochou tymiánu…“
Rybka ho přeruší: „Rybáři, to ne, já jsem kouzelná rybka, a když mě pustíš, splním ti přání.“
Rybář se zamyslí a pak povídá: „Přál bych si, abychom měli v parlamentu samé slušné, poctivé a inteligentní poslance.“
Rybka se smutně podívá a zeptá se: „Říkal jsi na másle, se šalvějí a tymiánem?“

Potkají se tři chlápci před nebeskou branou a referují si, jak se tam dostali.
První vypravuje:
"Jsem u milenky, náhle zarachotí klíč v zámku, tak se schovám do ledničky a posléze s ní letím dolů."
Druhý praví:
"Jdu takhle po ulici, náhle z jednoho okna vyletí lednička a trefí mě."
Třetí popisuje:
"Mám podezření, že manželka má doma milence, proto tam vlítnu, celý byt prohledám, žádného milence nenajdu, tak ze vzteku popadnu ledničku, vyhodím ji z okna, a pak mě trefí šlak."
První na to zareaguje:
"Ty vole, kdybys tu ledničku otevřel, tak tady nemusel ani jeden z nás být."

Zvířátka si v lese postavila parádní kadibudku s okénkem a dveřmi. Druhý den zjistí, že je u hajzlíku vyražený okno, tak svolají schůzi za účelem zjištění pachatele.
„Já bych o tom něco věděl,“ přihlásil se zajíc. „Jdu takhle kolem novýho záchoda a slyším divný funění. Tak chci kouknout, co se děje a v tom se rozlítnou dveře, chytne mě medvěd, vytře si se mnou prdel a vyhodí mě zavřeným oknem.“
Všichni se po sobě kouknou, ale medvěd je silák, tak ho nechají na pokoji. Druhý den jsou u hajzlíku vyražený dveře, tak svolají opět schůzi.
„Já bych o tom něco věděla,“ přihlásí se liška. „Jdu takhle kolem našeho záchodku a slyším divný funění. Jdu blíž, vtom se rozlítly dveře, popad mě medvěd, vytřel si se mnou prdel a prohodil mě dveřma.“
Všichni se zase po sobě naštvaně kouknou, ale přece jenom medvěda nechají na pokoji. Třetí den kadibudka není. Všude po okolí jsou třísky z prken, střecha se kymácí napíchnutá na nejvyšší borovici a zbytek okna je nalezen půl kilometru daleko.
Svolají tedy třetí schůzi. „No, tak tohle je už učiněný vandalství, kdo o tom něco ví?!“
Chvíli je ticho… „Nó, já bych o tom něco věděl,“ přihlásí se ježek…

I přes varování svého šéfa, že zažije nejhorší čínské mučení, svede-li jeho ženu, mladý asistent se s ní v jejich letním sídle vyspí.
Ráno se probudí a má na prsou velký balvan s nápisem: „1. nejhorší čínské mučení – velký kámen na hrudi“. Asistent pohrdavě odnese kámen k oknu a demonstrativně ho vyhodí ven.
Shora si na něm všimne nápisu: „2. nejhorší čínské mučení – kámen přivázán k pravému varleti“.
Balvan je už moc daleko na to, aby ho chytil, tak vyskočí z okna za kamenem a pod oknem uvidí další nápis: „3. nejhorší čínské mučení – levé varle přivázané k noze postele“.

Přijde blondýnka na čerpací stanici a říká obsluze: „Prosím vás, já jsem si zabouchla v autě klíčky, mohl byste mi poradit?“
Čerpadlář jí vysvětlí jak vyháčkovat zámek, i drátek jí půjčí. Slečna poděkuje a odejde. Za chvíli přijde další zákazník a může se umlátit smíchy. Čerpadlář se ptá, co tak zábavného viděl.
Zákazník: „Víte, venku stojí u auta blondýnka a drátkem se snaží vyháčkovat zámek od auta.“
Čerpadlář na to: „A co je na tom k smíchu, sám jsem jí to poradil.“
Chlap odpoví: „Jen to, že v autě sedí druhá a napovídá jí: Ještě trošku doleva, ještě trošku doleva...“