Vtipy

Jednou takhle spolu rokují na summitu americký, francouzský a český prezident.

"Kolegové, mám problém. Mám dvacet mužů v ochrance a dostal jsem anonymní udání, že jeden z nich na mě chce spáchat atentát, a já nevím který," svěřuje se americký prezident.

"To já mám zase dvacet milenek," reaguje na to francouzský prezident. "A nyní jsem dostal anonym, že jedna z nich má AIDS, a já nevím která."

"Páni kolegové," praví prezident český, "i já mám podobný problém. Mám dvacet poradců a dostal jsem anonym, že jeden z nich mi radí dobře. A já vůbec nevím, který je tím dobrým rádcem."

Jede ve vlaku hypochondr a matematik. Hypochondr říká: „Já jedu na Riviéru vlakem, protože mám nemocné srdce, a doktor mi zakázal letadlo.”

Matematik: „To já jsem si spočítal, že pravděpodobnost, že vykolejí vlak je menší, než že v letadle bude bomba.”

O dva roky později se potkají v letadle. Hypochondr: „Můj doktor mi nasadil nové léky na srdce, a tak už můžu cestovat letadlem. A co vy? Opravil jste svoje výpočty?”

Matematik: „Ano, spočítal jsem, že pravděpodobnost, že vlak vykolejí je větší, než že v letadle budou dvě bomby. A tak mám jednu bombu stále s sebou sbalenou v kufru.”

Kecají dva staříci a jeden povídá: „Ti řeknu Karle, je to děs, mám strašnou zácpu.”

Karel mu odpoví: „Venco, máš štěstí, že ses svěřil. Právě mi přišel nový superlék z Číny, jsou to takovýhle kapky, ale musí se pečlivě dávkovat. Jak dlouho ti to trvá k domovním dveřím?”

„Sedm minut.”

Karel nakape kapky a znovu se ptá: „Jak dlouho jdeš po schodech do bytu?”

„Dvě minuty.”

Karel znovu nakape a povídá: „Teď běž v klidu domů a uvidíš.”

Druhý den se potkají a Karel se ptá: „Tak co?”

A Venca odpoví: „Kámo, jsi borec, sekl ses jenom o tři schody.”

Maminka mi vždycky říkala, ať ty ženské časopisy pořád nečtu, že je to tam všechno vymyšlené a rady tam rozdávají druhořadí odborníci, ale já jsem jednu takovou radu poslechla a konečně jsem našla klid v duši. 

Rada zněla takto: "Způsob dosažení vnitřního míru spočívá v tom, že dokončíte úplně všechno, co jste začali." 

Tak jsem se doma rozhlédla okolo sebe po všem, co jsem začala a v půlce nechala.

Než jsem vyrazila do práce, dopila jsem láhev červeného, potom jsem dorazila Bailey´s, Martini, vodku, rum, fernet, sáček chipsů a krabici čokolády.

Nedovedete si ani představit, jak je mi teď fajn.

Relativně nově přijatá bankovní úřednice Alenka se po týdnu v zaměstnání naštvaně vřítí do kanceláře ředitele a rezolutně zahlásí: „Už toho mám dost, tohle prostě nejde. Zítra ráno, kdybych tady nebyla, tak už tady nejsem. Podávám okamžitou výpověď, nemůžu tady pracovat, protože mi nedůvěřujete.“

Ředitel se zachmuří, v mysli projede všechny možnosti, jak k tomuto závěru Alenka mohla dojít, a když ho fakt nic nenapadne, překvapeně oponuje: „Já opravdu nechápu, jak to vůbec můžete říct? Vždyť dokonce nechávám všechny klíče na stole!” 

Na to Alenka s rukama v bok prohlásí: „No to sice jo, ale nepasují ani k jednomu trezoru!”

Přijde kostelník ke zpovědi, vleze do zpovědnice a farář se ho ptá: „Kdo mi chodí do zahrady na jablka?”

„Tady není nic slyšet, pane farář,” huláká na to kostelník.

Farář se nenechá odradit a pokračuje: „Kdo mi chodí do sklepa na mešní víno?”

Kostelník zase hlasitým voláním odpoví: „Tady není slyšet, co říkáte, pane farář!”

„To není možné, to si musím ověřit,” zavrtí hlavou farář. „Pojď, vyměníme si místa.”

Farář si vleze do zpovědnice, kostelník se jde posadit na jeho místo a ptá se: „Kdo mi chodí za starou?”

Farář na to zakřičí: „Máš pravdu, tady fakt není nic slyšet!”

Gynekolog spáchal vraždu. Policisté ho zadrželi hned na místě činu a po prohození povinných frází typu „Máte právo nevypovídat“ a „Cokoli řeknete, může být použito proti vám“ ho odvezli na stanici. Tam ho vyšetřovatel žádá, ať to vysvětlí. 

Gynekolog povídá: „Měl jsem velice těžký den. Ráno jsem měl soukromou ordinaci, na koze se mi vystřídalo dvacet klientek. Potom jsem měl v nemocnici vizitu čtyřiceti pacientek a odpoledne ještě pět porodů a dva potraty. Večer jsem se šel projít do parku, abych přišel na jiné myšlenky, a ta prostitutka mě zastavila, že za stovku mi ji ukáže... Prostě jsem se neudržel."

Telepat a hypnotizér se přou, kdo z nich je mocnější, a neodolají pokušení si to vyzkoušet.

„Vsaď se, že nám do pěti minut pingl přinese dvě piva a neudělá čárky,“ říká telepat.

A stane se.

„OK, teď já,“ říká hypnotizér. „Vsaď se, že do 10 minut přiměju támhletu slečnu v rohu, aby se svlékla.“

A fakt jo.

Telepat se zamyslí. „Vidíš támhleto rozsvícený okno v tom paneláku naproti? Tak do čtvrt hodiny z něj obyvatel bytu vyhodí televizi.“

A nic.

„Počkej, dej mi ještě pět minut,“ žádá telepat.

Vtom se v okně objeví chlap a zoufale řve: „Nemám, prostě nemám!“

Policista jde takhle v zimě na ryby. Vykope v ledu díru, rozloží židličku, sedne si, nahodí návnadu a čeká. Za chvíli se nad ním ozve mocný hlas: „Tady ryby nejsou!”

Policistu to překvapí, ale vezme informaci na vědomí. Tak popojde asi o deset metrů dál, vyseká novou díru, rozloží židličku, sedne si, nahodí návnadu a zase čeká. 

Asi po hodině se nad ním opět ozve mohutný hlas: „Tam taky ryby nejsou!”

To už policistu naštve, tak zpupně zvedne hlavu a zvolá k nebi: „Jseš snad Pán Bůh, že všechno tak víš?”

„Ne, nejsem Pán Bůh. Jsem správce tohoto zimního stadionu.”

Jako můru noční lampa ke světlu ji vyláká, 
byt utichl, všichni chrní, nikdo a nic nefňáká. 

Dobře ví, že má jít spát, už klíží se jí oči, 
přesto vždycky naletí a na návnadu skočí. 

Ještě chvíli mít svůj klid a číst si hezkou knihu, 
kouknout, jak by vypadala v tom či onom střihu. 

Psát povídku nebo román, prostě dělat svoje,
je jí jedno, že usíná tak říkajíc vstoje. 

Až na chíře zeptají se, proč tam v noci ňůrá, 
řekne jim, že připadá si jako noční můra. 

"To musíte na psychinu, pomatená ženo."
"Já vím, jenže vy jste tady měli rozsvíceno."