Vtipy

Babka táhne ulicí dvě igelitky, z jedné z nich občas vypadne tisícikoruna. Uvidí to policajt.
„Matko, padají z vás peníze, odkud jsou, neukradla jste je?" zažertuje.
Babka odpoví: „Víš synáčku, já mám zahradu sousedící s parkovištěm u stadionu, a chlapi mi čůrají skrz plot na květiny. Tak já stojím za plotem a čekám se zahradnickými nůžkami, a vždycky, když některý prostrčí svého ...hmehm... skrz díru v plotě, chytím ho a zavolám - TISÍCOVKU, NEBO TI HO USTŘIHNU!"
Policajt pobaveně: „Hm, to zní fér, tak hodně zdaru! Jo, a co máte v té druhé igelitce?"
Babka: „Nooo, ne všichni jsou ochotni zaplatit..."

Jednou večer se takhle policista postaví naproti baru a čeká, jestli po zavíračce nechytne někoho pro alkohol za volantem.

Když začnou z baru vycházet lidi, hned si všimne chlápka, který se potácí a motá mezi auty. Vyzkouší zámky u pěti, než najde svoje, pak sedí ohnutý pod volantem a zápasí s klíčky. Tou dobou už všichni ostatní hosté odjeli.

Když konečně motor naskočí, policista neváhá a vyrazí kupředu. Zastaví rozjíždějící se auto a nechá muže fouknout do balónku. A nic! Policajt udiveně říká: „Sakra, jak je tohle možné?”

A chlápek mu povídá: „No, dneska jsem byl jako volavka určenej já!”

Rozhodly se dvě blondýny, že si udělají piknik. Ta první navrhuje, že by se měly posadit pod stromem. Ale ta druhá říká: „Ne, ne, pojďme si sednout sem, doprostřed silnice, je tu krásný výhled!“ Tak si sednou na silnici.

Po chvíli jede auto, řidič prudce cukne volantem, aby do blondýnek nenaboural, a narazí do stromu. Rána jako z děla, náraz chlapíkovi utrhne hlavu a vymrští ji do oblak. Po chvíli se rozpleskne hlava vedle deky.

Blondýna, co navrhovala piknikování na silnici se otočí na tu druhou a říká: „Jen se podívej, jak bychom dopadly, kdybychom si sedly pod ten strom.“

V nemocnici leží spolu na pokoji dva fotbalisti se zraněnou nohou. Každý den za nimi docházejí dva fyzioterapeuti a pořádně se do nich pouští, střídají masážní techniky, proklepávání malíkovou hranou, rytí palci, různě jim nohou kroutí, natahují ji a ohýbají.

A každý den stejná scénka – zatímco první chlapík řve, jako by ho na nože brali a z očí mu stříkají potoky slz, druhý snáší to mučení absolutně tiše a s naprostým klidem.

Po týdnu už to prvnímu muži nedá a zeptá se: „Jak to děláš, že to vydržíš bez křiku?”

„Jak? Ty myslíš, že si dávám masírovat tu bolavou nohu?”

Bylo třicáté výročí dukelské operace.
Přestože sychravý podzim zalézal za kabát, na hřbitově za účasti předních představitelů komunistické strany a bývalých spolubojovníků probíhalo slavnostní kladení věnců na počest hrdiny, který položil život při osvobozování republiky.
Zkušený řečník barvitými slovy popisuje odvahu a obětavost padlého vojáka.

Jeden ze spolubojovníků, nahluchlý stařík, se nakloní k sousedovi, kovanému komunistovi.
"Co to říká?"
"Chválí ho, že až do poslední chvíle myslel stranicky, že zemřel se slovy: ´´Za stranu! Za lidi!´´
"Co je to za pitomost," diví se stařík. "Pepa ani ve straně nebyl. Pokud se pamatuji, než ho střelili, uklouzl a zařval: ´´Zasrané náledí!´´

Chlápek pozve dívku na diskotéku, ale ona bohužel nedorazí, takže tam teď sedí a nudí se.

Zrovna pozoruje dva zvukaře, jak upravují aparaturu, když jeden najednou z ničeho nic vyskočí a předvede nádherné, prudké taneční figury a pak odejde dozadu.

Chlápek je úplně unesen a hned běží za druhým zvukařem: „Váš kolega je jeden z nejlepších tanečníků disco, jaké jsem viděl, jsem ochoten mu zaplatit tisícovku, když mi to předvede ještě jednou a nechá se natočit na mobil.”

Druhý zvukař také zamíří dozadu a volá na prvního: „Hej, Pepo, myslíš, že za tisícovku bys znova šlápnul na ten obnaženej drát?”

Cítím se... no... jak na sněmu anonymních alkáčů,
poslouchám ty short sad stories, div dojetím nepláču.

Na bižolu Karel kašlal a problém vznik natotata.
"Fakt jsi řekl, že ta kobra jistě není jedovatá?!"

Nebo Lojza, co za školu chodil místo fyziky
a tvrdil, že při náledí neklouzají chodníky.

Případně ta věta Pepy, jak si dodal odvahy,
a řek ženě: "nezuju se", když leštila podlahy?

Ale "do tvých rukou, Otče," že "poroučím ducha?!"
"to je hláška o níž lidi nebudou mít tucha,"

děl Pilát, a žil v domnění, že je vážně bedna,
než si hnáty stihl umýt, vznik žalm třicet jedna.

Školní inspektor pověřil ředitele dvou gymnázií snížit výskyt drog na jejich školách. Zanedlouho zašel za prvním ředitelem zjistit, jak dopadl.
„Snížili jsme výskyt drog o dvacet procent! Udělali jsme plakáty se dvěma kruhy, k velkému nápis Tohle je váš mozek před drogou, k malému Tohle je váš mozek po droze.”
Inspektor šel poté do druhé školy.
„Snížili jsme výskyt drog o osmdesát procent! Udělali jsme plakáty se dvěma kruhy, malým a velkým.”
„Nechte mě hádat... Zobrazovaly mozek před a po droze?”
„Ne, byl tam nápis Tohle je vaše prdel před vězením, a Tohle je vaše prdel po vězení. Nějaké otázky?”

Adam se brouzdá rajskou zahradou a nudí se. Jednoho dne zavolá na Boha: "Pane, promiň, ale cítím se osamělý!"
"Adame, na to mám výborné řešení," říká Bůh. "Já pro tebe stvořím ženu."
"Co je to žena?" ptá se Adam.
"Žena bude nejinteligentnější, nejcitlivější, nejstarostlivější a nejkrásnější stvoření. Vycítí každou tvoji náladu a učiní tě šťastným. Její krása bude nadpozemská,“ říká Bůh. „Ale bude tě stát tvou pravou ruku, pravou nohu, pravé oko, pravé ucho a pravé varle."
Adam o tom dlouho přemýšlí a pak se zeptá: "Ehm... a co bych tak mohl dostat za jedno žebro?"
A zbytek je historie...

Daleko za vesnicí, uprostřed přírody, na malém statečku žijí biootec s biomatkou. Veškerý čas věnují svému hospodářství, nepoužívají žádné technologie a vybudovali si již úplnou soběstačnost.
Když jde jejich syn na vysokou školu, otec mu dá poštovního holuba, aby mohl poslat domů zprávu. Po třech měsících se syn dostane domů a diví se, že mu neposlali ani buchty, o které si psal.
Oni mu zase vyčítali, že o sobě nedal vůbec vědět. Vtom někdo klepe na dveře, otec jde otevřít, vrátí se, dá synovi hroznou facku a říká:
„Příště, až budeš posílat poštovního holuba, tak mu rozvaž křídla, došel pěšky.“