DMD č. 16 pro 16. 4. 2024. Téma: Defenestrace

"Můžeš mi říct, jak nás,kurva, našli."
"Boha, těch otčenášů, co ti Dominik napaří..."
"Crevane!"
"Jak mám vědět, jak nás našli?!"
Kolem nich létaly kusy skály do kterého bušila palba z těžkého kulometu.
"Tam,"ukázal Crevan k severu. Bylo tam skalní okno.
"Si děláš prdel!"
"Vidíš jinou možnost?"
Pedro si ho měřil, jako by se snažil odhadnout, jak moc šílený ten nápad je.
"Pujdu první."
"Fajn."
Nádech.
Výdech.
Připravit se.
Skok.
Trochu se sklouzl po skále a zastavil na římse. Pod ním dvacet metrů.
"Defenestrace,"vydechl.
"Pojď."

Pedro si povzdechl.
"A Beránek rozlomil čtvrou pečeť...,"zamumlal.
"Na siváku jezdím já!"

Muž se s úlekem probudil. Do ticha noci se zařízl hluk automobilu na dvoře. V panice vyskočil z postele.
Na schodech zadusaly nohy ve vojenských botách. Polil ho ledový strach a začal hledat zbraň.
Klika dveří, které měly být zamčené, se pohnula. Křečovitě v ruce sevřel jedinou věc, kterou měl po ruce - polštář. Dveře se rozrazily a dovnitř vpadla trojice mužů v pršipláštích.
Dvojice silných rukou ho chytila v podpaží. Třetí muž si zapálil cigaretu a kývl. Rozkaz měl ruský přízvuk. Přes tlumené prosby a výkřiky ho táhli k oknu.
Psal se rok 1948 a republika se vydala novým směrem.

Nechvalně proslulý trenér ptačích akrobatických letců, tyran křiklavý, opět rozvířil stojatý vzduch svými nekonvenčními metodami. Známý bulvární novinář, hadilov písař, totiž přinesl několik anonymních svědectví o způsobu, jakým tyran vyhledával sportovce, s nimiž by navázal spolupráci.

Potenciální kandidáty si prý zval do své pracovny ve vysoké budově, kde je bez pozdravu a bez varování vyhodil z okna. Pak sledoval, jak si se situací poradí.
Zkouška dokonce jednou málem dopadla tragicky. To když do místnosti omylem vešel tučňák, který si spletl dveře.

Tyran si samozřejmě nastalý skandál nechce nechat líbit.
„Já zjistím, kdo zpíval – a pak mu přistřihnu křídla,“ dodává výhružně.

"I'll bet you're not used to these, huh?" The young man had two left eyes. She knew it was impolite to stare, but what else could she do? It was already watching her.

"I'm sorry," she said, finally, realizing he'd asked something. "What?"

"We call them windows," he said, speaking slowly. "They let us see outside our houses. The fancy kind has glass in 'em."

"We have windows in the vault."

The boy frowned. "Underground? How come?"

"So we can see outside our houses."

"Into what?"

The idea froze her, but not before the mini-nuke threw her out the window.

The situation was deteriorating fast.
Suddenly there was a crash and an arrow flew in through the window, closely followed by a dwarf, yelling something that might have been a battlecry, or an insult to whoever threw him.
In the few minutes that followed, the confused Mirians lost any and all advantage they initially had.
Soon enough they were pushed out of the room, some through the just opened window, others through more conventional means (the door).
Finally, with feline elegance, the ranger swung in on a rope and landed softly right next to the safe, lockpick kit in hand.

Parta přátel právě vycházela z jednoho vyhlášeného titanského přístavního baru, když se nad nimi ozval zvuk tříštěného skla a kus od nich dopadl jakýsi hranatý kovový objekt.
„Ty magore! Moh‘ si nás zabít!“ zahalekal do rozbitého okna Petersen. Žádnou odpověď však nedostal.
Oproti tomu Lister vykročil směrem k vyhozenému předmětu. „Co to vůbec je?“ Obrátil ho špičkou boty. „Hele, toustovač.“
Zvedl ho ze země. „Hej, Selby, ty se v tom vyznáš. Dokázal bys ho dát dohromady?“
Selby si prohlédl prasklý plášť a vylézající součástky a pak odpověděl: „Že se ptáš, Dejve! Bude jak novej a možná bude i zase mluvit.“

Vyhodila ho z okna těžká teologie a únava.
Vylezli oknem sami, dřív než se po nich někdo začal ptát.
Spustili ho z okna v koši, aby unikl rozlícenému davu, který by ho jistě rád shodil.
Jediným pohledem vyhodil z okna svoji důstojnost i věrnost.
Na kolenou svrhl z otevřeného okna poslušnost královu příkazu.
Oknem do rozpálené pece letěla jeho nevíra i ego.
Vyhodil oknem nesplněné sliby spolu s příkazem ke vraždění nevinných dětí.
Od umyvadla z okna svrhl rozsudek.

Kolik toho z našich duchovních oken musíme defenestrovat my?
A končí na kopích pod nimi častěji to špatné, nebo to dobré?

Měla jistou pověst, kterou o ní roztrušovali místní mládenci. Tak se Vran zeptal (vždycky se zeptá).
Odpověď byla pohoršené „Ne!“, tak pokrčil rameny a šel si po svém.
Clarissa potřásla hlavou a vrátila se do domku.
Bohužel nebydlela sama.
Když ten večer na jejího přítele „Ne“ nemělo kýžený účinek, rozkřičela se. Překvapením i strachy. Jen si ho udržet od těla...
Co jí padlo pod ruku, to po něm vrhla. Neměla nejlepší mušku a květináč prorazil okno. Už se zdálo, že prohraje, když dovnitř vtrhl Vran a násilník následoval květináč. Vran vyskočil za ním.
Bude učit důležitou lekci.
Ne znamená Ne.

Zahrada mariánská. Krvavá, plná rámusu, prachu a dýmu, tříštící se štěkavými zvuky. Vzduchem létaly drobné částečky písku a kusy kovu.
Zahlédl toho druhého ležet po boku muže se světlými vlasy. Oba zůstávali přikrčení na úpatí kamenného masivu, nedaleko doširoka otevřeného průzoru ve skalách. Podívali se na sebe, kývli, a ten druhý zmizel za balvanem, který byl Renardovi povědomý, protože se u něj před krátkou chvílí uložil ke spánku.
A pak jako kdyby jím něco prudce škublo.
S trhnutím se probral, rozhlédl se a strnul. Po zádech mu přeběhl mráz.
Byl na opačném konci kamenného okna, ke kterému nevedla žádná cesta.