Jo Nesbo: Lovci hlav

Mami, já vím, že mám krásný dům, skvělou práci a muže, co mi sedm let po svatbě nosí snídani do postele.
Asi jsem rozmazlená, máš pravdu.
Ne, nejsem naštvaná, jenom... jsme se zase pohádali. Kvůli dětem. Říká možná, myslí tím ne, je to pořád stejné.
Víš, že pro mě udělá cokoliv, z nějakého důvodu nechce, nevím proč...
Podvedla jsem ho.
Opravdu.
Náhodná známost. Už se neuvidíme. Tolik se stydím, nechci všechno zničit...
Nechci ho. Nezajímá mě. Chci být s Rogerem. Nechci další náušnice za dvacet tisíc. Chci s ním mít dítě. Kdyby tak změnil názor... Poraď mi, co mám dělat?